Říká se, že krev není voda. Od dětství nás učí, že rodina je nadevše a že dveře našeho domova by pro příbuzné měly být vždy otevřené. Ale co když se z onoho pověstného „tepla domova“ stane bitevní pole nebo, hůře, vězení ve vlastní režii?
Otevřít někomu svůj domov je aktem nejvyšší důvěry. Sdílíte svůj prostor, své rituály i svou energii. Existují však lidé – a často jsou to právě ti s naším příjmením – kteří si vaši pohostinnost pletou s povolením k demolici vašeho klidu.






