reklama
V malém pokoji, kde tikot hodin přehlušuje i dech, leží žena na konci své životní cesty. Nad její postelí se sklánějí děti a místo slov útěchy z jejich úst zazní věta, která se nedá zapomenout: „Mami, co bude s pohřbem? My na to nemáme…“ Jak se stane, že poslední rozhovor mezi matkou a dětmi se místo loučení promění v chladnou debatu o penězích a státním pohřbu?
Poslední dny v pokoji, kde místo naděje vládne strach z účtů
V tichu, které občas přeruší jen zakašlání či šustění peřiny, se žena dívá do stropu a cítí, jak ji obklopuje dusivá samota. Prostor, kde kdysi zněl smích a běžné starosti všedního dne, se nyní změnil v jakési předsálí smrti. Stíny na stěnách jí připomínají, že její čas se krátí, ale místo klidu přichází vlna vzpomínek a výčitek.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
