reklama
Pláč miminek bývá pro dospělé často „k nevydržení“. Ale co se stane, když v místnosti plné dětí zavládne absolutní ticho? Příběh z jednoho zahraničního sirotčince odhaluje mrazivou pravdu o tom, co se děje s nejmenšími dětmi, když dlouhodobě necítí náruč, dotek ani zájem. Jak hluboké stopy v nich zanechává lhostejnost dospělých?
Nejmenší děti křičí o pomoc pláčem. Co když přestanou?
Malé děti, zejména ty úplně nejmenší, které ještě nedokážou mluvit, mají jediný způsob, jak dát světu najevo své potřeby – pláč. Neznamená to vždy bolest nebo nemoc. Pláčem žádají pozornost, chtějí být v náruči, touží po pohlazení, po kontaktu s člověkem, který jim dodá pocit bezpečí.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
