Je noc. Všechno kolem vás je tiché a svět zpomaluje do téměř posvátného klidu. Ležíte v posteli, tělo postupně těžkne a myšlenky se rozpouštějí do mlhavého prostoru mezi bděním a snem. Cítíte, jak se vám uvolňují svaly, dech se zpomaluje a vědomí ztrácí ostré kontury. Je to ten zvláštní okamžik, kdy už nejste úplně vzhůru, ale ještě jste se plně neponořili do spánku. A právě tehdy, bez jakéhokoli varování, přijde prudký pocit pádu. Jako by se pod vámi otevřela propast. Jako by vám někdo podrazil nohy nebo jste uklouzli z vysokého schodu. Vaše tělo sebou náhle škubne, srdce se rozbuší a vy se s trhnutím probudíte zpět do reality.
Ten pocit je tak skutečný, že na několik sekund opravdu věříte, že jste padali. Možná vás napadne, jestli je to normální, jestli se děje něco špatného, nebo jestli je to jen vaše představivost. Pravda je mnohem zajímavější. To, co jste právě zažili, je běžný neurologický jev, který souvisí s hlubokými mechanismy přežití uloženými v našem mozku. Na zlomek sekundy totiž může váš mozek vyhodnotit přirozené uvolnění těla jako ohrožení — a reaguje tak, jako by vás chtěl zachránit před skutečným pádem.
