Na studeném schodišti panelového domu sedí 72letá žena, třese se zimou i ponížením a z vrásčité tváře jí stékají slzy. Místo, které desítky let nazývala domovem, je pro ni najednou zavřené – a klíč k bytu drží v rukou její vlastní dcera. Jak je možné, že se z domova plného rodinných vzpomínek stal pro starou paní cizí prostor, do kterého nesmí vstoupit?
Starší paní na schodech: čtyři desetiletí doma, dnes bez přístupu
Na chladných schodech panelového domu seděla drobná postarší žena. Rameny jí otřásal pláč a po tváři, poznamenané věkem i životními zkušenostmi, jí stékaly slzy. Jmenovala se Marie, bylo jí 72 let a tento vchod znala lépe než kdokoli jiný – víc než čtyřicet let tudy chodila do bytu, kde vychovala děti a prožila většinu svého života. Tentokrát ale před dveřmi zůstala stát bezmocně.






