Vyrostla v dětském domově bez rodiny, bez příbuzných, bez jediného člověka, který by jí řekl „patříš ke mně“. Když její nejlepší kamarádka z dětství zemřela na rakovinu, splnila slib, který si kdysi daly – adoptovala její malou dceru, aby neskončila znovu v systému. Po letech dřiny, dvou zaměstnání a nekonečných obav ale přišel šok: v den osmnáctých narozenin jí dívka u kuchyňského stolu řekla: „Musíš si sbalit věci.“ Bylo to poděkování, nebo kruté odmítnutí?
Dětství v dětském domově a slib, který měl změnit budoucnost
Vypravěčka svého příběhu vyrůstala v prostředí, které mnozí znají jen z filmů – v dětském domově. Neměla rodiče, žádné prarodiče, žádné tety ani strýce, nikoho, kdo by ji nazval vlastní. V tom anonymním světě se však našla jedna jistota: její nejlepší kamarádka. I ona byla „bez kořenů“, stejně opuštěná a ztracená.
