Ale jednoho dne zazvonil telefon a Nancy uslyšela hlas, který jí měl změnit život: „Potřebuju, abys na týden vypadla z domu.“ Pronajímatel, pan Peterson, jí oznámil, že jeho bratr přijede do města a bude bydlet právě v jejím domě. Bez ohledu na nájemní smlouvu. Bez omluvy. Bez ohledu na děti.
Vyhoštění bez slitování
Nancy se pokusila bránit. „Je to můj domov! Mám smlouvu!“ Ale pan Peterson měl jasnou odpověď: „Pamatuješ, jak ses opozdila s nájmem? Dlužíš mi to.“ Jen den zpoždění kvůli nemocné dceři byl použit jako zbraň.
Se zlomeným srdcem a třemi dcerami v náručí Nancy sbalila kufry a odešla do ubytovny. Místo domova – špinavý, hlučný pokoj. Dětský pláč, zoufalství a bolest. A pak zoufalý výkřik: „Kde je pan Floppy?“ – oblíbený plyšový králík nejmladší Sophie zůstal doma…
Zázrak za dveřmi
Nancy se odhodlala k nečekanému kroku. Vrátila se do domu. Dveře otevřel cizí muž – Jack, bratr pronajímatele. A když slyšel Nancyin příběh, neváhal ani vteřinu. Pomohl jí najít plyšáka a s hrůzou zjistil, že byl podveden i on. „Bratr mi tvrdil, že byt je prázdný,“ řekl šokovaně.
Ale pak zazněla slova, která Nancy nikdy nezapomene: „Sbalte si věci. Večer se vrátíte domů. A on vám zaplatí nájem na půl roku dopředu.“
Z pronajímatele zachráncem
Jack se zjevil jako nečekaný rytíř v lesklém brnění. Nejenže Nancy s dětmi pomohl zpět domů, ale zůstal. Opravil dřez, přinesl potraviny, hrál si s dětmi. Sophie mu dokonce nabídla objetí od pana Floppyho. A pak, jednoho večera, Nancy požádal o ruku.
Dnes žijí v krásném domě, kde má každá dcera svůj pokoj. Jack se stal nejen manželem, ale skutečným otcem a ochráncem rodiny.
Když vás osud donutí padnout, může se najít někdo, kdo vás zvedne – a zůstane.
