Anonymové se v nich neštítili spekulovat o jejím zdravotním stavu, a dokonce i o tom, kolik času jí zbývá na tomto světě. „Vždyť už sotva mluví, babce dávám rok,“ citovala Bohdalová bez mrknutí oka jeden z nejbrutálnějších příspěvků. Atmosféra v éteru by se v tu chvíli dala krájet, ale Jiřina si zachovala svou pověstnou tvář lvice.
Železná lady a její „přející národ“
Místo hněvu nebo hořkosti zvolila Bohdalová zbraň mnohem silnější – totální ironii. „Jsme takový přející národ,“ glosovala nenávistné vzkazy se suchým humorem, který je jejím poznávacím znamením. Jedinou krátkou poznámkou dokázala shodit celou armádu internetových útočníků a ukázat jim, jak jsou jejich výkřiky směšné ve srovnání s její životní zkušeností a nadhledem.
Leoši Marešovi i posluchačům u rádií spadla brada. Kontrast mezi obrazem „sotva mluvící babky“ a vitální, pohotovou dámou, která sršela energií a vtipem, nemohl být větší. Bohdalová nepůsobila jako někdo na sklonku sil, ale jako žena, která má v sobě víc elánu než polovina jejích o desítky let mladších kritiků.
Několikadenní jízda navzdory hejtrům
To, co mělo být původně krátkým vstupem, se nakonec proměnilo v několikadenní maraton. Herecká legenda totiž oznámila, že v Ranní show nebude jen na skok, ale že se s posluchači bude potkávat hned několik rán za sebou. Je to ten nejlepší vzkaz všem, kteří jí věštili konec – Jiřina je tu, je v plné síle a nehodlá se stáhnout jen proto, že se to někomu na internetu nelíbí.
Zatímco anonymní profily dál v bezpečí svých domovů klovou do klávesnic černé scénáře, Bohdalová dál bourá veškeré mýty o stáří. Ukázala, že věk je skutečně jen číslo a že mentální svěžest a smysl pro humor jsou těmi nejlepšími léky na lidskou hloupost. Její „vystoupení s papírem“ zůstane v historii Evropy 2 jako okamžik, kdy jedna statečná žena dala lekci z lidskosti celé digitální džungli.
