Ostatní na ni koukali s pohrdáním, jiní s lítostí. Ale Jakub to v sobě dlouho dusit nedokázal. Nakonec k ní přišel a řekl naprosto nečekaná slova:
„Nabízím ti, abys šla ke mně. Vezmeme se. Nebude to lehké, ale slibuju, že tě nikdy neopustím.“
Alžběta souhlasila. Neměla jinou volbu. Její rodina ji zavrhla a budoucnost vypadala bezútěšně.
Šok rodičů a tvrdý start společného života
Jakubovi rodiče byli z rozhodnutí syna doslova v šoku. Jeho matka plakala, otec marně apeloval na rozum. Ale Jakub byl neoblomný:
„Mami, zvládneme to. Mám dvě stipendia, chodím na brigády. Vždyť to není konec světa.“
A tak se Alžběta nastěhovala do jeho pokoje. On jí dal svou postel, sám spal na starém rozkládacím gauči. První dny byla tichá, držela se v pozadí, ale napětí brzy přerostlo v hádky.
„Tvoji rodiče na mě koukají skrz prsty! Pořád jen studuješ nebo někde pracuješ. Kde jsi? Kdy si mě konečně všimneš?“ vyčítala mu.
Jakub se ale nenechal vyvést z míry:
„Snažím se udržet školu a vydělat na budoucnost. Nemáme na zbytečnosti. A tvoji vlastní rodiče tě vyhodili, tak je na čase být vděčná, že máš kde být.“
Zlom přišel s jednou ztoulalou kočkou
Napětí rostlo. Definitivní rozkol přinesla zatoulaná březí kočka, kterou Jakub jednoho dne přinesl domů. Pro Alžbětu to byl poslední hřebíček do rakve.
„Vyhoď ji! Teď a hned! Nebo já odejdu!“ křičela hystericky.
Jakub však zůstal klidný:
„Ne, kočka zůstane. Jestli ti to vadí, můžeš odejít. Nikdo tě tu nedrží.“
Krutá pravda a nečekaný odchod
Alžběta nakonec odešla — a ne sama. Když se vrátil vlivný dědeček otce dítěte, všechno vzal do vlastních rukou. Přesvědčil vnuka, aby Alžbětu i s nenarozeným dítětem odvedl k sobě. Slíbil peníze, pohodlí, zabezpečení. A pro mladého kluka to byla lákavá nabídka. Alžběta neváhala. Šla. Bez rozloučení, bez poděkování.
Jakub zůstal v prázdném pokoji s pocitem zrady a bolestí. Jediné, co mu zůstalo, byla březí kočka.
Porod, který zvládl sám
Pár dní nato přišel den, kdy jeho kočka začala rodit. Jakub zůstal u ní. Bez pomoci, bez paniky. Celou noc ji uklidňoval, hlídal, telefonoval s veterinářem, připraven na vše.
Ráno přišlo na svět čtyři koťata. A když unavený konečně ulehl, uvědomil si, že dnes má narozeniny. Bylo mu už sedmnáct.
První velká životní lekce
Mladý Jakub tehdy dospěl mnohem dřív, než jiní v jeho věku. Prošel první skutečnou láskou, první velkou zradou, bolestí i nečekanou životní zkouškou. Ale pochopil něco důležitého — že ne všichni lidé zůstávají, ale opravdovou oporou může být i ten, kdo nepromluví — třeba obyčejná kočka, která s ním sdílela ticho i bolest.
