Do ordinace vstoupila tiše. Nenápadná žena kolem šedesátky, upravená, klidná, s lehkým úsměvem, který spíš zakrýval než prozrazoval cokoliv navíc. Lékař by ji bez zaváhání označil za jednu z těch pacientek, které „nic zvláštního netrápí“. Rutinní kontrola, běžná návštěva, další jméno v kartě.
Nikdo netušil, že během několika minut se všechno změní.
Obyčejná otázka, která otevřela staré rány
Vyšetření probíhalo zcela standardně. Tlak, základní dotazy, krátký rozhovor. Pak se lékař na chvíli zastavil, podíval se na ženu a položil otázku, která zněla naprosto nevinně.
„A jste v životě vlastně šťastná?“
Následovalo ticho. Ne to běžné, krátké zaváhání, ale těžké, dlouhé mlčení, které se nedalo přeslechnout. Žena se podívala do země, sevřela ruce v klíně a její ramena se začala třást.






