Podle spisu žena dlouhé měsíce vysvětlovala nárůst hmotnosti zdravotními problémy, ačkoli ve skutečnosti byla v pokročilém stadiu těhotenství. O příchodu dalšího dítěte neinformovala ani partnera, ani širší rodinu. V okamžiku, kdy začaly porodní kontrakce, se podle obžaloby uchýlila do sklepa domu, kde zcela bez pomoci porodila zdravého chlapečka.
Namísto toho, aby přivolala záchrannou službu nebo využila dostupné možnosti anonymního odložení dítěte, měla podle vyšetřovatelů přistoupit k činu, který soud označil za mimořádně krutý. Novorozeného syna začala dusit a následně ho ještě živého vtlačila do květináče, který zasypala zeminou. Dítě tak podle znaleckých posudků nemělo šanci na přežití.
Obžalovaná před soudem: údajné výpadky paměti a selektivní vzpomínky
Krajský soud v Praze se případem zabývá s mimořádnou pozorností, a to i proto, že verze událostí, kterou nyní prezentuje obžalovaná, podle státního zástupce výrazně odporuje logice i důkazům ve spise. Žena před soudcem prohlásila, že si údajně nepamatuje detaily samotného usmrcení dítěte, přesto však dokázala poměrně přesně popsat, co následovalo po porodu.
Podle spisu, na který se v jednací síni odkazoval státní zástupce, se žena po samotném činu odebrala do koupelny. „Žena se šla po činu umýt, pak se pro tělíčko vrátila a dala ho do tašky, kterou položila v ložnici na skříň. Když na Štědrý den přišel její partner domů, žena se mu se vším svěřila. Další den odnesla tělíčko na místní policejní oddělení,“ uvádí se v dokumentaci, kterou citoval server novinky.cz.
Právě tato posloupnost kroků, provedených klidně a bezprostředně po smrti dítěte, vede státní zastupitelství k závěru, že žena jednala racionálně a s plným vědomím následků. Zatímco samotný okamžik usmrcení novorozence si podle vlastní výpovědi nevybavuje, na další úkony – omytí, manipulaci s tělíčkem, jeho ukrytí a následné odnesení na policii – si pamatuje detailně. To podle žalobce zásadně zpochybňuje její tvrzení o psychickém zkratu či výpadku paměti.
Babybox za rohem: otázka, která visí ve vzduchu
Dalším šokujícím momentem, který u soudu znovu zazněl, je fakt, že pouhý kilometr od domu obžalované se nachází babybox, tedy zařízení určené k anonymnímu a bezpečnému odložení nechtěného novorozence. Tato skutečnost podle státního zástupce jednoznačně ukazuje, že žena měla reálnou a snadno dostupnou možnost dítě zachránit, pokud by o to stála.
Namísto využití této možnosti ale podle spisu zvolila cestu, která vedla k jisté smrti dítěte. Soud tak řeší nejen právní stránku věci, ale i morální rozměr celého případu – zejména otázku, proč matka, která už měla zkušenost s těhotenstvím a porodem, vědomě skrývala příchod dalšího dítěte a proč se rozhodla pro tak extrémní řešení.
Čtvrtý porod, adopce dcery a strach o partnerský vztah
V průběhu hlavního líčení vyšlo najevo, že obžalovaná žena nerodila poprvé ani podruhé, nýbrž počtvrté. Z předchozích vztahů měla dvě děti, s nimiž žila ve společné domácnosti, a třetí dítě – dceru – v minulosti dala k adopci. I tento fakt soud při hodnocení případu zohledňuje, protože ukazuje, že žena znala zákonné i sociální možnosti řešení nechtěného těhotenství.
Před soudcem se Češka nakonec hájila tvrzením, že motivem jejího jednání byl strach ze ztráty partnera. Podle její verze by narození dalšího dítěte mohlo ohrozit stabilitu vztahu, který považovala za klíčový pro svůj život. Tvrdila, že se bála, aby její vážná známost nebyla novým přírůstkem do rodiny narušena, a právě proto se rozhodla pro čin, který je nyní posuzován jako zvlášť závažná vražda novorozeného dítěte.
Soud však zdůrazňuje, že osobní obavy z reakce partnera nemohou ospravedlnit usmrcení bezbranného novorozence, a to zvlášť v situaci, kdy existovala legální a bezpečná cesta, jak dítě předat do péče státu či jiných osob – ať už formou adopce, nebo využitím babyboxu.
Devatenáct let za mřížemi a odvolání „vražedkyně z květináče“
Krajský soud v Praze po vyhodnocení důkazů, znaleckých posudků i výpovědí svědků dospěl k závěru, že žena je vinná z vraždy novorozeného dítěte po porodu. Za tento čin jí uložil trest odnětí svobody v délce 19 let, a to ve věznici se zvýšenou ostrahou. Soudce ve svém odůvodnění poukázal na mimořádnou krutost činu i na skutečnost, že obžalovaná měla dostatek času a možností zvolit jiné, nekrvavé řešení své situace.
Odsouzená se však s verdiktem nesmířila a podala odvolání, v němž znovu zdůrazňuje své psychické rozpoložení v době činu a údajné výpadky paměti. Případ tak míří k odvolacímu soudu, který bude rozhodovat, zda devatenáctiletý trest potvrdí, zmírní, nebo naopak zpřísní. Veřejnost i odborníci na trestní právo nyní pozorně sledují, jak soud vyšší instance naloží s argumenty obhajoby i obžaloby.
Otřesené město a nezodpovězené otázky
Obyvatelé Neratovic, kde se celá tragédie odehrála, se podle místních zdrojů s případem vyrovnávají jen velmi těžko. V domě, kde žena žila se svým partnerem a dětmi, se ještě dlouho po události mluvilo šeptem o tom, co se ve sklepě skutečně stalo. Mnozí nechápou, jak mohla matka, která už měla s výchovou dětí zkušenosti, dospět k rozhodnutí, jež podle soudu znamenalo vědomé ukončení života vlastního potomka.
Veřejná debata se přitom nevede jen o vině a trestu, ale také o tom, zda je v Česku dostatečné povědomí o možnostech, které mají ženy v tíživé životní situaci – od sociálních služeb přes anonymní porody až po síť babyboxů. V případě z Neratovic totiž zůstává zásadní a mrazivá otázka: proč, když existovala cesta, jak dítě zachránit, skončil novorozenec v květináči pod vrstvou hlíny?
Žena přinesla mrtvé novorozeně do budovy policie v Neratovicích
