Rok 1997 se stal pro rodinu Kempových osudným. Julie se spolu s manželem Andym a osmiletým synem Landonem vracela z poklidné návštěvy kostela, když jejich vůz srazila sanitka. Nehoda, k níž došlo zcela neočekávaně, byla devastující. Andy na místě podlehl zraněním, a i když se záchranáři snažili zachránit malého Landona, osud se zdál neúprosný. Během následujících hodin dvakrát zemřel – jednou přímo na místě nehody a podruhé během převozu do nemocnice.
Záchranáři ovšem nehodlali složit zbraně a opakovaně se snažili chlapce oživit. Naděje se proplétala s bezmocí, když byl Landon převezen do nemocnice v Severní Karolíně. Lékaři tehdy jeho matce oznámili, že šance na přežití jsou minimální. I kdyby přece jen přežil, prognózy byly temné: pravděpodobnost vážného poškození mozku byla vysoká. Přes všechno toto varování se však Landon nevzdal a po dvou týdnech strávených v kómatu se zázračně probudil.
Když se Landon konečně probudil, čekala ho jeho matka se smíšenými pocity – radost z jeho přežití se mísila s obavami, jak mu sdělí tragickou zprávu o smrti jeho otce. K tomu se přidávaly i obavy o to, jaké následky kóma a nehoda zanechaly na jeho zdraví. Nicméně lékaři byli ohromeni – Landon vykazoval zcela normální kognitivní funkce a neměl žádné známky poškození mozku.
Julie se připravovala na nejtěžší rozhovor svého života. Jak říct osmiletému chlapci, že jeho otec je mrtvý? Když se konečně odvážila mu to sdělit, reakce jejího syna ji naprosto šokovala. Landon ji klidně oznámil: „Viděl jsem ho v nebi.“ Julie nemohla věřit svým uším. Jak mohl Landon vědět, co se stalo? Ale tím šokující odhalení nekončila.
Landon sdílel další překvapivý detail. Viděl v nebi dvě děti, které mu byly zcela cizí. Tato informace zasáhla Julii jako blesk z čistého nebe, protože před Landonovým narozením prodělala dva potraty. Nikdy o tom s Landonem nemluvili, ani on o tom nemohl vědět. Přesto nyní před ní stál její syn a popisoval děti, které nikdy neměly šanci se narodit. Jak je to možné?
Landonova zkušenost zaujala nejen jeho matku, ale i širší veřejnost, protože otázky týkající se života po smrti jsou stále předmětem vášnivých diskusí. Příběhy lidí, kteří prošli klinickou smrtí, popisují podobné zážitky – setkání s milovanými zesnulými, vidění světla, pocit míru. Tyto zážitky stále více přitahují pozornost vědců a badatelů z různých oblastí, kteří se snaží pochopit, co se děje s lidským vědomím po smrti.
Zážitky jako ten Landonův přinášejí naději mnoha lidem po celém světě. Pro mnohé se stávají důkazem, že smrt není konečnou kapitolou života. Možná nikdy nedostaneme definitivní odpověď na otázku, co nás čeká po smrti, ale příběhy lidí, kteří se setkali se zážitky blízkými smrti, naznačují, že existuje něco víc. Landonův příběh nám připomíná, že i v těch nejtemnějších chvílích může být naděje na pokračování – nejen života, ale i na setkání s těmi, které jsme ztratili.
