Prvňačka s nezdolnou vůlí
Miranda Kundová nebyla obyčejná holčička. Milovala školu tak moc, že i když ji tělo zrazovalo, odmítala vynechat jediný den. V první třídě měla stoprocentní docházku – výkon, který by byl obdivuhodný u kohokoli, ale u Mirandy šlo o malý zázrak. Trpěla totiž autoimunitní hepatitidou, krutým onemocněním, při kterém vlastní imunitní systém útočí na jaterní buňky.
Navzdory únavě, bolestem kloubů a neustálé nevolnosti se Miranda každé ráno oblékla a vyrazila do třídy. Její odhodlání bylo inspirací pro všechny, ale osud byl neúprosný. Nemoc byla silnější než moderní medicína.
Okamžik, který vše změnil
Když bylo jasné, že Miranda svůj boj prohrává, škola se rozhodla ocenit její neuvěřitelnou píli. Na slavnostní pódium pro cenu za perfektní docházku však už Miranda vystoupit nemohla. Místo ní tam stál její teprve čtyřletý bratr Alex.
S malou cenou v rukou a slzami v očích se Alex tehdy podíval na své rodiče a pronesl větu, která jim utkvěla v paměti navždy: „Udělám to pro ni. Budu jako ona.“
Boj o každý den: Alex versus Disney World
Mnozí si mysleli, že jde o pouhé dětské gesto, které v průběhu dospívání vyšumí. Alex se ale rozhodl, že slib daný sestře je posvátný. Celých 13 let – od mateřské školy až po maturitu – se v jeho školních záznamech neobjevila jediná absence, jediné pozdní příchody, dokonce ani jediný předčasný odchod z vyučování.
Jeho odhodlání bylo tak silné, že se ho rodiče, Arlene a Preston, začali obávat. Chtěli mu dopřát oddech a otestovat, zda na sebe nevyvíjí příliš velký tlak. Ve čtvrté třídě mu nabídli něco, co by žádné dítě neodmítlo: Výlet do Disney Worldu.
„Plánovali jsme ho vyzvednout ze školy v pátek, aby si mohl užít prodloužený víkend,“ vzpomíná matka Arlene. Alexova odpověď je ale šokovala. „Nepůjdu. Mám slib, který musím dodržet. Nemůžu jí dát nic jiného, ale tohle udělám.“ Mickey Mouse musel počkat – věrnost sestře byla přednější.
2 340 dní lásky
Dnes je Alex dospělý muž, čerstvý absolvent střední školy v Georgii. Za svou školní docházku strávil v lavicích přesně 2 340 dní bez jediné pauzy.
„Kdykoliv se mi nechtělo vstávat, kdykoliv jsem se cítil pod psa, vzpomněl jsem si na Mirandu,“ svěřil se Alex v dojemném rozhovoru. „Uvědomil jsem si, jak moc pro ni škola znamenala a jak moc bojovala, aby tam mohla být. Moje docházka není o rekordech. Je to můj způsob, jak ji udržet naživu.“
Odkaz, který neumírá
Příběh Alexe Kundu nám připomíná, že hrdinství nemusí mít podobu velkých gest v záři reflektorů. Někdy se skrývá v tichém odhodlání vstát každé ráno z postele a jít dál, i když je to těžké.
Alex svou maturitu neoslavil jen jako úspěšný student, ale jako bratr, který splnil svůj nejtěžší úkol. Miranda by na něj byla nesmírně pyšná.
