Janda se netají tím, že na scéně nezůstává jen kvůli lásce k hudbě. Přiznává, že musí. Pracovat dál je jeho volba i nutnost. Po zdravotních komplikacích, které jej v minulosti postihly, sice zdraví staví na první místo, ale odpočívat na gauči? To si při výši svého důchodu rozhodně nemůže dovolit.
Zpěvák ale ví, že je v mnohém výjimkou. Díky svému jménu a zkušenostem má možnost si přivydělat, což o mnoha jeho vrstevnících říct nelze. A právě to ho drásá nejvíc.
Pomáhá i cizím důchodcům: Zaplatím to za vás, babičko
Dalibor Janda často veřejně vystupuje na obranu seniorů. Ví, jak tíživá může být jejich situace – a to nejen z doslechu. Na vlastní oči vídá důchodce, jak si v obchodech nemohou dovolit ani pár kousků ovoce. A tehdy neváhá.
„Celý život dřeli a dnes si nemůžou dovolit ani zákusek v cukrárně. U pokladen vídám babičky, jak počítají drobné za pár kusů ovoce. Občas to za ně prostě zaplatím,“ svěřil se v rozhovoru pro portál Ženy iPrima.
Jeho empatie a pochopení pro starší generaci z něj činí nejen uznávaného umělce, ale i člověka se silným morálním kompasem.
Ostrá slova na adresu státu
Zpěvák se netají ani kritikou vůči vládní politice a systému, který podle něj seniory dostává do nedůstojné situace. „Vadí mi, jak se dnes na důchodce dívá. A že stát na ně údajně doplácí? To mě drásá. Ti lidé celý život makali a teď mají co dělat, aby přežili. Někdy musí dokonce dál pracovat, i když už nemůžou,“ dodává s vážností.
Janda sám je živým důkazem toho, jak se v České republice seniorům žije – a to i těm, kteří mají jméno a úspěch. O to horší je podle něj situace běžných lidí, kteří nemají možnost přivýdělku ani zájem médií.
Silná slova, která rezonují společností
V době, kdy se veřejná debata o důchodovém systému opět dostává do popředí, jsou Jandova slova ostrým, ale potřebným apelem. Jeho výpověď má váhu – nejen jako slavného zpěváka, ale i jako obyčejného člověka, který se nebojí říkat věci nahlas.
Dalibor Janda se tímto postavil nejen za sebe, ale i za tisíce seniorů, kteří si zaslouží víc než jen přežívání. Jeho příběh tak není jen o hudbě, ale především o důstojnosti, solidaritě a lidskosti.
