„Volali mi, že je všechno v pořádku,“ vzpomíná Kolářová. „Okamžitě jsem tam jela a jeho mezitím ranila mrtvice.“ Ta změnila život oběma. Z herce a režiséra se rázem stal pacient závislý na péči druhých. Ornest ochrnul, znovu se učil chodit a mluvit. Těžké období trvalo až do jeho smrti v říjnu 2017. „V první vteřině jsem za něj cítila velkou úlevu, protože už byl spíš ležící, nechodící… Sám už prostě nemohl existovat,“ přiznává herečka na Audiotece.
Vzpomínky, které neodcházejí
Ačkoli se od Ornestova úmrtí brzy naplní osm let, Daniela Kolářová stále nedokáže tuto ztrátu plně přijmout. Její slova jsou mrazivým svědectvím o tom, jak hluboko může zakořenit bolest z odchodu milovaného člověka. „Dodneška nechávám otevřené dveře do jeho pokoje. Když přijdu domů, vlastně ho jakoby zdravím. Všechny předměty, co tam v tom bytě jsou, mi ho připomínají. Je to pro mě těžké. Někdy to zvládám líp, někdy hůř. Strašně mi chybí!“
Nejdojemnější je však její upřímné přiznání, že by i po všech těžkostech byla ochotná vrátit se do doby, kdy o nemocného manžela pečovala: „Někdy si říkám takové hovadiny, že bych se klidně vrátila k tomu, když už byl nemocnej a v podstatě jenom ležel… Kdyby se vrátila tahle fáze a já věděla, že tam je, že jsme spolu, brala bych to. Takhle se obluzuju, zmítám se v těch pocitech.“
Silná žena, která zůstala sama
Daniela Kolářová, jež vždy působila jako vyrovnaná a noblesní dáma, nyní ukazuje svou lidskou stránku. Nejde o herecký výkon, ale o syrovou a bolestivou výpověď ženy, která se snaží smířit s tím, že ztratila svou životní oporu. Věty, které v audioknize pronáší, působí až drásavě reálně – jako kdyby se čas pro ni zastavil právě v okamžiku, kdy odešel Jiří Ornest.
Její zpověď může být útěchou pro všechny, kteří sami prožili podobnou ztrátu. A přestože se zdá, že čas léčí, pro Danielu Kolářovou bolest přetrvává. Zůstala sice sama, ale rozhodně není slabá. Její slova jsou důkazem lásky, která trvá i po smrti.
