Odpovědí mi bylo jen ticho. Když jsem vešel do kuchyně, uviděl jsem Lenku sedící u okna. Hlava opřená o dlaně, oči zarudlé, tvář plná starostí.
„Leni… co se stalo?“ zeptal jsem se jemně.
„Byla tu máma,“ odpověděla tiše. „Zase výčitky, peníze, řeči o tom, že žijeme jako v chlívku…“ odmlčela se a pak dodala: „A proč ty jsi tak veselý?“
Trochu jsem zaváhal, ale nakonec jsem se usmál a sáhl po tašce, kterou jsem měl připravenou: „Protože pro tebe mám překvapení.“
Když Lenka otevřela zip a spatřila tašku plnou bankovek, zůstala ohromeně stát.
„Odkud to je?!“
„Dnes za mnou přišel děda. Dal nám všechny své úspory, abychom si mohli koupit vlastní dům. Řekl, že chce, abychom začali nový život, a že jako jeho jediný vnuk si to zasloužím.“
Lenka se rozplakala a pevně mě objala: „Děkuji… děkuji i dědovi. Ani nevíš, jak moc to teď potřebuju.“
Když radost kazí nevyžádané dary
Stěhování proběhlo rychle a my jsme konečně měli svůj vlastní domov. Nový byt jsme oslavili v kruhu nejbližších. Nechyběla samozřejmě ani Lenčina matka. Jakmile překročila práh, okamžitě začala hodnotit.
„Kuchyň nic moc… no ale na začátek dobrý,“ prohlásila s kamennou tváří. Její „dárek“ – stará sedačka a nábytek – na nás čekal v předsíni.
„Mami, my už máme nový nábytek objednaný,“ řekla Lenka opatrně.
„Mohli jste mi to říct předem! Kam to teď mám dát? Pořád všechno děláš špatně!“ začala se rozčilovat a ještě před odchodem přidala další ránu: „Pamatuješ na ten kabát? Já ti chtěla udělat radost! Ty ani to neumíš přijmout…“
Nakonec uraženě odešla, aniž by se rozloučila.
Největší dar přišel o Vánocích
Silvestra jsme tentokrát slavili v klidu, jen ve dvou. Tedy vlastně ve třech. Jen pár dní před koncem roku Lenka zjistila, že je těhotná. Nejprve jsme tu radostnou novinu sdělili dědovi.
Když uslyšel, že se stane pradědečkem, jeho oči se zalily slzami: „Děti moje… já už ani nedoufal. To je ten největší dar, jaký jsem mohl dostat.“
A v ten tichý zimní večer, mezi vůní mandarinek a jehličí, s dědovými slzami v očích a vděčností v srdci, jsem pochopil něco podstatného: že žádné peníze, výčitky ani nechtěné dary nemají nad naší rodinou moc.
Nešlo o tašku plnou bankovek, ani o starý nábytek, ale o to, že jsme spolu. A to je ten největší poklad, který máme.
