Společně s dobrovolníky z Neohnutí z.s. osobně dopravila auta tam, kde mají cenu zlata – často totiž rozhodují o tom, zda se pomoc vůbec dostane k potřebným.
Mise splněna, výzva pokračuje
Z cesty se herečka svěřila svým sledujícím na sociálních sítích. Dala jasně najevo, že mise byla úspěšná a vozy skončily na východě země u lidí, kteří je nutně potřebují. Zároveň vyzvala další dárce, aby se do pomoci zapojili – darováním auta, jeho převozem, nebo jinou formou podpory.
Její apel zní o to silněji, že vychází z osobní zkušenosti přímo z terénu.
Partner zůstal doma, obavy byly nevyhnutelné
Zatímco Haváčová mířila do oblastí dlouhodobě vystavených ruským útokům, její partner David Prachař zůstal doma. Představa, že je blízký člověk v zemi, kde je bezpečí křehké a nejisté, musela být nesmírně tíživá.
Herečka však dala jasně najevo, že pomoc považuje za natolik důležitou, že strach nesmí zvítězit. Právě tento postoj vzbuzuje respekt i emoce.
Mrazivá realita v Poltavě
Součástí humanitárního konvoje byl také hereččin blízký přítel Ondřej Brett, který otevřeně popsal podmínky na místě. Skupina se dostala mimo jiné do Poltava, kde panovaly extrémní zimní podmínky.
Kvůli útokům na energetickou infrastrukturu mají místní elektřinu jen omezeně a musí přežívat v mrazu. Přesto z nich podle Bretta vyzařovalo obrovské odhodlání nevzdat se a zůstat doma, i přes neustálou hrozbu.
Silně na něj zapůsobila slova obyvatel, kteří otevřeně říkali, že kdo chtěl odejít, už odešel, ale oni zůstávají, protože Ukrajina je jejich domov. Právě tahle neochvějná vůle podle něj dává celé zemi sílu pokračovat.
Respekt a solidarita
Na závěr vyjádřil Brett hluboký respekt všem, kteří se na obraně Ukrajiny podílejí – ať už přímo na frontě, nebo v civilním zázemí. A stejný respekt si bezpochyby vysloužila i Sarah Haváčová, která se rozhodla nejít cestou pohodlí, ale osobní angažovanosti.
Její cesta je připomínkou, že i v časech nejistoty mají lidskost a solidarita stále své místo. A že odvaha někdy znamená vyrazit tam, odkud se ostatní snaží odejít.
