Rodičovská schůzka už skončila, třída byla prázdná a ticho. Učitelka si mě však nenápadně pozvala ke katedře a podala mi školní sešit mé osmileté dcery. Když jsem ho na poslední stránce otevřela a mezi příklady uviděla rukou své holčičky napsanou větu, cítila jsem, jak se mi rozklepaly ruce. Věta začínala slovy: „Máma neví, že táta v noci, když má v nemocnici noční směnu, přivádí tetu k nám domů. Sedí v kuchyni. Potichu se smějí. Říká, že je to tajemství. Že se o tom mámě nesmí říkat.“ Co byste si na mém místě pomysleli?
Šok po rodičovské schůzce: slova, která změnila celý večer
Lidé z učebny už dávno odešli, židle stály naskládané u lavic a ve vzduchu zůstalo jen tlumené šustění papírů. V tu chvíli ke mně přišla učitelka mé dcery a s vážným výrazem mi podala její matematický sešit. Bez jediného slova, jen tichým, skoro omluvným gestem.
