,,Jednoho dne jsem přišel domů, vzal jsem svou ženu za ruku a řekl jsem jí, že se chci se rozvést.
Nezdálo se, že by byla rozrušená a zeptala se pouze proč?
Moje odpověď byla vyhýbavá a to ji rozzlobilo. Rozbila talíř a zakřičela, že nejsem skutečný muž.
Proplakala celou noc a asi hledala důvod mého rozhodnutí. Ale už jsem ji nemiloval. Jen mi jí bylo líto.
Provinile jsem jí ukázal rozvodové papíry, ve kterých bylo napsáno, že jí nechávám dům, auto a 30% své firmy. Podívala se na papíry a roztrhala je.
Žena, se kterou jsem žil 10 let, mi připadala jako naprosto neznámá.
Když jsem se následující večer vrátil domů, seděla u stolu a něco psala. Byl jsem hladový, ale v domě nebylo žádné jídlo, tak jsem si hned šel lehnout.
Následující ráno mi předložila podmínky rozvodu. Moje žena po mně požadovala jednu věc: potřebovala, abych byl s ní následující měsíc. Důvodem bylo, že náš syn měl důležité zkoušky a ona mu to smutnou zprávou nechtěla znepříjemnit.
Zeptala se mě, jestli si pamatuji den naší svatby a jak jsem ji přenesl na rukou přes práh našeho domu? Podmínky zahrnovaly klauzuli, že jsem ji měl každé ráno vynášet z ložnice na rukou. Myslel jsem, že se zbláznila. Ale rozhodl jsem se počkat jeden měsíc a vydržet to.
První den jsme byli oba nemotorní při tomto podivném činu. Ale náš syn byl potěšen a tleskal rukama: „Táta nese mámu na rukou!“
Přenesl jsem manželku přes obývací pokoj ke vchodovým dveřím. Zavřela oči a tichým hlasem zašeptala: „Neříkej našemu synovi o rozvodu.“
Druhý den bylo všechno mnohem lepší. Tlačila se na mou hruď a já cítil vůni jejího těla. Nakonec jsem si uvědomil, že jsem dlouhá léta nedíval do tváře své manželky: začala se pokrývat vráskami a kdysi elegantní vlasy pomalu šedivěly. Bylo jasné, že manželství pro ni nebylo snadné.
Třetího dne jsem pocítil náhlý návrat intimní vášně. Uvědomil jsem si, že to byla přesně ta žena, kterou jsem si vzal před 10 lety. Na 4. a 5. den byla blízkost pociťována silněji. Každý den jsem si uvědomoval, že je stále štíhlejší a lehčí.
Jednoho dne jsem si uvědomil, kolik hořkosti a bolesti kvůli mně zažila. Chytil jsem se za hlavu a slyšel jsem synův hlas: „Tati, je čas nést mámu!“
Pro něj se tento jev stal jakýmsi radostným rituálem. Všiml jsem si, jak moje žena popadla syna a přitiskla si ho na hruď. Odvrátil jsem se a uvědomil jsem si, že toto může všechno změnit. Popošel jsem k ní, zvedl jsem ji do náruče a pocítil jsem jí něžný, vášnivý dotek na mém krku. Držel jsem ji tak pevně jako první den naší svatby!
V poslední den v měsíci, kdy už mělo být o všem rozhodnuto, jsem šel do bytu své milenky, vyšel jsem po schodech a řekl jsem jí: „Promiň, drahá, nechci se rozvést s manželkou.“
Spěchal jsem domů a cestou jsem si vzpomněl, že v den naší svatby jsem slíbil, že ji budu nosit na rukou, dokud nás smrt nerozdělí. Zastavil jsem se v květinářství, koupil jsem její oblíbenou kytici a požádal jsem květinářku, aby mi napsala na lístek: „Každé ráno tě budu nosit na rukou, dokud nás smrt nerozdělí.“
S květinami v rukou a s obrovským úsměvem na tváři jsem vešel do domu a zjistil jsem: moje žena zemřela ve spánku. Lékaři řekli, že trpěla rakovinou. Byl jsem tak zamilovaný do své milenky, že jsem si toho nevšiml. Pochopila, že brzy zemře, a chtěla pro mě a pro našeho syna udělat to nejlepší. A můj slib se splnil…“
Nikdy nezapomeňte, proč jste se do svého partnera zamilovali, a připomínejte si vaši lásku každý den! Protože je-li láska skutečná, nikdy nevyhasne!
