Jakub dorazil za pár minut. Sotva otevřel dveře do matčina bytu, zůstal stát jako opařený. V obýváku seděla jeho matka s malou dcerkou Eliškou na klíně. Ta samá Eliška, která před pár hodinami zmizela před lékárnou.
Vše začalo jako obyčejný den. Jenže Martina, Jakubova manželka, nikdy netušila, že za její krátkou návštěvu lékárny se změní celý jejich život. Než se vrátila ke kočárku, Eliška byla pryč. Zoufalství, pláč, přivolaná policie — a pak se ozval telefon. Volala tchyně:
„Našla jsem ji. Stála tam sama. Kde jste byli? Jak vůbec můžete nechat dítě bez dozoru?“
Jakub s Martinou okamžitě spěchali za matkou. Hádka byla nevyhnutelná.
„Jak jsi vůbec mohla něco takového udělat?!“ zuřil Jakub.
„Chtěla jsem vás jen trochu poučit,“ hájila se chladně jeho matka.
„Poučit? Unést dítě? Víš vůbec, jak by to mohlo skončit?“
„Vím, co dělám. Když ji neumíte hlídat, musím to vzít do svých rukou.“
Martina mlčky poslouchala, ale v očích měla led. Pak jen tiše a rozhodně prohlásila:
„Neodpustím. Nechoďte k nám, nevolejte. Pro Elišku žádná babička neexistuje.“
A tak i bylo. Číslo tchyně zablokovali, návštěvy zakázali. Na ulici ji míjeli bez jediného slova, Eliška svoji babičku vůbec nepoznává.
Přitom na začátku všechno vypadalo jinak. Hana Václavovna, Jakubova matka, se zprvu chovala jako dokonalá tchyně. Nosila dárky, nakupovala, hýčkala Martinu v těhotenství. Dokonce sama trvala na tom, aby si Martina pořídila nový kožich či telefon. Všichni Martinu obdivovali, jak skvělou tchyni má. Ale s narozením Elišky se všechno změnilo.
Tchyně začala Martinu kontrolovat na každém kroku. Kritizovala kojení, vaření, oblékání, spánek. Neustále zasahovala do výchovy dítěte a postupně si nárokovala roli hlavní pečovatelky. Martina se cítila odstrčená, jako by z ní udělali jen služku pro vlastní dceru.
Vyvrcholením byl právě incident před lékárnou. Tím definitivně skončilo nejenom mateřské „poučování“, ale celé rodinné vztahy.
Martina si za svým rozhodnutím stojí:
„Moje dítě je pro mě všechno. Kdo jednou ohrozí jeho bezpečí, ten v mém životě skončil.“
A tak Elišce brzy budou dva roky a babička je pro ni už jen anonymní tvář na ulici.
