„Je to jedna z mála věcí, které mi po tátovi zůstaly. Ale vím, že je čas jít dál," svěřila se Dominika.
Ačkoliv je pro ni rozhodnutí bolestivé, věří, že je nezbytné, aby mohla konečně najít klid a začít novou kapitolu svého života.
Život ve Finsku: místo nových začátků i nepřijetí
Dominika v současnosti žije ve Finsku, kde se však setkává s obtížemi, které si nikdy nepředstavovala.
Přiznala, že její známé příjmení jí v nové zemi více škodí, než pomáhá.
„Jméno Gottová okamžitě prozrazuje, že nejsem místní. Místo toho, aby mi otevřelo dveře, spíš je zavírá," vysvětlila.
Diskriminace, s níž se setkává, pramení nejen z odlišného původu, ale i z předsudků vůči cizincům.
Osamělost a pocit vykořenění Dominiku donutily přehodnotit, co je pro ni v životě skutečně důležité.
Odvážný krok k nové identitě
Dominika tak stojí před zásadním rozhodnutím – vzdát se příjmení, které ji provázelo celý život a neslo s sebou tíhu slávy i očekávání.
Tento krok však vnímá jako cestu k větší svobodě a vnitřnímu klidu.
„Chci být někdo, kdo není zatížený minulostí. Někdo, kdo si buduje život podle vlastních pravidel," uvedla odhodlaně.
Dominika zároveň vyjádřila naději, že ji veřejnost pochopí a nebude její rozhodnutí vnímat jako zradu vůči odkazu jejího otce.
Symbolické rozloučení, nikoliv zapomenutí
Ačkoliv se Dominika chystá změnit příjmení, zdůrazňuje, že si svého otce váží a nikdy na něj nezapomene.
„Táta byl velkou součástí mého života. Ale teď musím být hlavně sama sebou," dodala.
Její příběh ukazuje, že ani slavné jméno nemusí být vždy výhodou – a že někdy je potřeba se od minulosti symbolicky odstřihnout, abychom mohli najít vlastní cestu ke štěstí.
