Přestože byl po dlouhá léta nedílnou součástí jedné z nejvýznamnějších domácích rockových kapel, jeho kolegové ani věrní fanoušci nedostanou možnost se s ním veřejně rozloučit.
Rodina se rozhodla jít zcela jinou cestou. Vdova Mirjam Valentová dala jasně najevo, že si přeje, aby poslední rozloučení s manželem proběhlo zcela mimo pozornost veřejnosti. Smuteční obřad tak nebude mít podobu velké ceremonie, nepřijdou fanoušci, nebudou kamery – a hlavně, nezúčastní se ho ani členové Olympicu, se kterými Valenta strávil podstatnou část profesního života.
Právě tato informace mnohé šokovala. Hudebníci, kteří s ním sdíleli pódia, zkušebny, šatny i dlouhé roky přátelství, najednou stojí stranou, bez možnosti říct své poslední „děkujeme“.
Petr Janda v šoku: přání rozloučit se narazilo na jasné „ne“
Zpráva o Valentově smrti se mezi jeho kolegy rozšířila velmi rychle a zasáhla je naprosto nepřipravené. Frontman Petr Janda se o tragédii dozvěděl během pobytu ve Spojených státech.
Okamžitě dal najevo, že se chce se svým dlouholetým spoluhráčem osobně rozloučit. Snažil se zjistit, zda by bylo možné termín obřadu přizpůsobit tak, aby se mohl zúčastnit i přes to, že je v zahraničí.
Narazil však na pevné stanovisko rodiny. Vdova trvá na tom, že si přeje naprosté soukromí a klid, bez publicity a bez přítomnosti širšího okolí – a to včetně kapely. Pro Olympic, který s Valentou prožil několik dekád, jde o velmi tvrdou a bolestnou stopku, kterou ale musí respektovat.
Vdova Mirjam: Velký obřad by byl nesnesitelný
Rozhodnutí Mirjam Valentové není namířené proti kapele nebo fanouškům, ale vychází z jejího vnitřního stavu. Podle informací z okolí situaci psychicky mimořádně těžce nese a velký veřejný obřad by pro ni byl v tuto chvíli jednoduše nezvládnutelný.
Smrt manžela, navíc za tak tragických okolností, pro ni představuje obrovskou osobní ránu. Rozhodla se proto zvolit formu rozloučení, která bude co nejintimnější – jen v kruhu nejbližší rodiny a přátel, bez světel reflektorů a bez davů lidí, byť by přišli s tím nejlepším úmyslem.
Vdova vnímá tiché a neveřejné rozloučení jako jedinou cestu, jak nejtěžší okamžiky vůbec zvládnout. Z mnoha otázek, které po sobě Valenta zanechal, nemá odpovědi prakticky na žádnou. I proto potřebuje čas a prostor, ve kterém nebude čelit dalším tlakům zvenčí.
Dvojí bolest: zůstala sama s otázkami, na které už nikdo neodpoví
Za rozhodnutím uzavřít se před veřejností stojí především hluboký osobní otřes. Mirjam Valentová zůstala nejen se vzpomínkami na společný život, ale i s celou řadou bolestných otázek, na které už nikdy nedostane odpověď.
O to drsněji na ni doléhá skutečnost, že ještě krátce před tragédií nic nenasvědčovalo tomu, že by její muž plánoval tak zásadní krok. Podle jejích slov v minulosti sice řešil psychické obtíže s odborníky, ale navenek nepůsobil jako člověk, který by se chystal ze života odejít.
Z tohoto pohledu nejde jen o smutek a truchlení, ale také o šok, nepochopení a vnitřní konflikt. Vdova se nyní musí vyrovnávat nejen s prázdným místem po boku, ale i s tíživou otázkou „proč“, na kterou už nikdy pořádně neodpoví nikdo.
Krutá ironie osudu: Když kdysi držel on ji, dnes je pryč
Celou situaci ještě bolestněji podtrhuje fakt, že právě Jiří Valenta byl v minulosti její největší oporou v okamžicích, kdy ona sama bojovala o zdraví. Když Mirjam čelila vážné nemoci, stál po jejím boku, pomáhal jí překonat nejtěžší období, dodával sílu a naději.
Tehdy byl on tím, kdo držel rodinu pohromadě, kdo zvládal praktické věci i emoční tíhu situace. Nyní se role krutě obrátily – Mirjam zůstala sama, bez člověka, který byl kdysi jejím pilířem, a navíc bez možnosti pochopit, proč se její životní partner rozhodl odejít tak náhle a nevratně.
Právě proto volí cestu, která může být pro okolí tvrdá, ale pro ni je v tuto chvíli jedinou snesitelnou variantou. Uzavřené, tiché rozloučení bez kapely a veřejnosti jí má umožnit prožít první fázi smutku v bezpečném kruhu nejbližších, bez očí publika a bez dalších tlaků.
Konec jedné éry bez potlesku
Pro fanoušky i členy Olympicu je rozhodnutí rodiny samozřejmě zklamáním. Chtěli dát poslední sbohem muži, který více než tři desetiletí patřil k hudební historii téhle země, a poděkovat mu za jeho práci i osobnost. Teď jim zůstávají jen vzpomínky, nahrávky a tichá soukromá gesta.
Fakt, že kapela nedostala prostor ani na samotném obřadu, symbolicky uzavírá jednu velkou kapitolu bez potlesku, bez světel pódia, bez poslední děkovačky. Zůstává však respekt k přání rodiny – a vědomí, že někdy je bolest tak velká, že žádné veřejné gesto nemůže být vhodné.
Odchod Jiřího Valenty tak nebude provázet davový potlesk ani velkolepé smuteční ceremonie. O to silněji ale zůstane zapsán v srdcích těch, kteří ho znali – ať už z legendárních koncertů, nebo zcela soukromých momentů mimo světla reflektorů.
