Adom, obyvatel norského města Sandefjord, se osudného dne díval z okna svého dětského pokoje. Přestože byl nemocný a měl zůstat v posteli, jeho pozornost upoutal muž, který seděl na železničních kolejích. Tento nečekaný výjev ho okamžitě vyděsil. Byl přesvědčený, že musí jednat, aby zachránil život. Byl to moment, kdy šlo o každou vteřinu. Rychle běžel dolů po schodech a křičel na svou matku Marii: „Na kolejích sedí člověk!“ Marie zpočátku situaci zlehčovala a uklidňovala syna s tím, že to musí být železničář. Nicméně, Adomova vytrvalost a intuice ho vedly k rychlému rozhodnutí – obul se a vyběhl ven. Byl si jistý, že na kolejích nesedí pracovník železnice, ale někdo, kdo potřebuje pomoc.
Marie, která trpěla bolestmi zad, si uvědomila vážnost situace až ve chvíli, kdy sama pohlédla z okna. V ten okamžik pochopila, že její syn měl pravdu. Na kolejích seděl muž, který byl odhodlaný ukončit svůj život. Vydala se za Adomem směrem k trati. Když došli blíž, situace se stala ještě naléhavější. Muž skutečně nebyl žádný pracovník železnice, ale zoufalý člověk, který se rozhodl spáchat sebevraždu.
Mária zůstala pevná a rychle jednala. Adoma poslala zpět domů, aby se vyhnul dalšímu nebezpečí, zatímco sama kontaktovala záchrannou službu. Jen několik sekund před tím, než vlak dorazil k místu, kde muž seděl, dorazili policisté a dokázali ho odtáhnout do bezpečí. Muž, který prožíval těžké období, byl zachráněn v poslední možné chvíli.
Tato dramatická událost měla na Adoma obrovský dopad. Po celé týdny nemohl přestat sledovat železniční trať, neustále obávající se, že by se podobná situace mohla opakovat. Každý pohled na koleje mu připomínal osudný den, kdy jeho rychlé jednání zabránilo tragédii. Rodina si přeje, aby lidé v těžkých životních situacích dostali včas potřebnou pomoc a aby se již nikdy nemuseli setkat s něčím podobným.
Sebevraždy jsou bohužel stále celosvětovým problémem. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) každoročně na světě ukončí svůj život přibližně 700 000 lidí. Tento smutný fakt má hluboký dopad nejen na rodiny a blízké obětí, ale také na širší komunitu. Prevence sebevražd je komplexní a vyžaduje spolupráci mnoha různých sektorů, od zdravotnických služeb po vzdělávací systémy.
V Norsku, stejně jako ve zbytku Skandinávie, jsou k dispozici krizové linky, které poskytují okamžitou podporu lidem v krizových situacích. Důležitá je také osvěta a vzdělávání veřejnosti, které pomáhají rozpoznat příznaky sebevražedných sklonů a poskytnout včasnou pomoc těm, kteří ji nejvíce potřebují. Příběhy jako ten o Adomovi připomínají, jak významná je bdělost a rychlá reakce v kritických momentech. Včasná pomoc může zachránit životy a předejít nenapravitelným rodinným tragédiím.
