Adom, dvanáctiletý chlapec z Norska, žil obyčejný den, když se jeho život v mžiku proměnil. Byl doma, nemocný, a ležel ve svém pokoji, když z okna spatřil něco, co mu navždy zůstane v paměti. Na železniční trati, nedaleko jejich domu, seděl muž. Ale tohle nebyl obyčejný den a ani obyčejný pohled z okna. Muž se zdál být zcela odevzdaný osudu, který si sám vybral. Pro Adoma to byla chvíle, kdy musel jednat, okamžitě a bez přemýšlení. Zběsilý běh po schodech dolů a křik směrem k matce byl jen začátkem boje o cizí život. Mohlo však dítě v tak kritické chvíli skutečně něco změnit?
Chlapec neváhal ani vteřinu a běžel k železničním kolejím, zatímco jeho matka, Marie, nejprve situaci podcenila. Domnívala se, že se jedná o pracovníka železnice. Adomova intuice mu ale říkala pravý opak. Nedalo se čekat, a tak vyběhl ven z domu s odhodláním pomoci, přestože nešlo o jednoduchý úkol pro někoho jeho věku. Jak se příběh rozvinul dál? Bylo možné v tak krátkém čase zastavit nevyhnutelné?
