Podle Jordanny se holčička v minulosti pokusila zakousnout do své vlastní postýlky, rozkousat dálkové ovládání od televize a „na jídelníček“ si zařadila dokonce i boty své mámy. V okamžiku, kdy se na ni rodiče přestanou dívat, Dolly začne hledat další předmět, který může kousat. Matka popisuje, že se několikrát stalo, že dívka začala okusovat i stěny v bytě.
Jordanna už téměř nezná pocit klidu. Dceru nesmí nechat ani na sekundu bez dozoru, protože Dolly si automaticky bere do rukou cokoli, co se kolem ní objeví, a okamžitě si to strká do úst. Běžné domácí prostředí se tak pro rodinu proměnilo v minové pole, kde se každá drobnost může změnit v nebezpečí.
První varovné signály: karton, knihy a rozházené kousky po zemi
Podle matky se neobvyklé chování začalo naplno projevovat už kolem prvních narozenin Dolly. Jakmile dívka uviděla kartonovou krabici nebo knihu, okamžitě se do nich pustila zuby. Kousky papíru pak rozhazovala po podlaze, jako by šlo o hru. Jenže hra to nebyla – Jordanna si brzy všimla, že část rozkousaného materiálu její dcera skutečně polyká.
V tu chvíli se matka rozhodla, že už nejde o běžnou dětskou zvědavost. Obavy ji dovedly do ordinace pediatra, kde chtěla zjistit, zda je takové chování u ročního dítěte normální, nebo jde o vážnější problém.
Lékaři vyslovili podezření: vzácný syndrom PICA a možný autismus
U dětského lékaře čekalo Jordannu nepříjemné zjištění. Pediatr se nejprve vyptával, zda má Dolly dostatek běžné stravy a zda netrpí hladem. Po podrobné konzultaci však došel k závěru, že za chováním dívky může stát vzácná porucha zvaná syndrom zvrácené chuti k jídlu, odborně PICA.
Při tomto syndromu lidé – včetně malých dětí – konzumují předměty, které nejsou potravinami a jsou zcela nevhodné ke konzumaci. Může jít o papír, hlínu, omítku, kov, plast či textil. Takové chování je pro tělo extrémně nebezpečné, protože hrozí udušení, poranění trávicího traktu, otravy i dlouhodobé zdravotní následky.
Lékaři navíc vyslovili podezření, že Dolly by se mohla nacházet také v autistickém spektru. To by mohlo některé její projevy – včetně nutkavého vkládání předmětů do úst – částečně vysvětlovat. Potvrzení diagnózy však vyžaduje další vyšetření specialistů, na která se rodina zoufale snaží dostat.
Matka musela opustit práci. Péče je nepřetržitá
Vzhledem k tomu, že Dolly potřebuje neustálý dohled, byla Jordanna postavena před těžké rozhodnutí. Nakonec se rozhodla opustit své zaměstnání, aby se mohla dceři věnovat na plný úvazek. Každodenní péče o dítě s takto závažnou poruchou je fyzicky i psychicky vyčerpávající a rodina je kvůli tomu pod velkým finančním tlakem.
„Je to tak strašidelné, že na ni musím neustále dávat pozor. Museli jsme se všeho zbavit. Nevím, co se bude dít dál,“ řekla Jordanna.
Podle matky museli doma odstranit maximum věcí, které by Dolly mohla začít kousat – od dekorací až po běžné předměty denní potřeby. Přesto nelze prostředí stoprocentně „vyčistit“ a napětí v rodině je obrovské.
Čekání na dětského psychologa a nekonečné seznamy rizik
Dolly kromě každodenní péče rodičů nutně potřebuje odbornou pomoc. Rodina se obrátila na specialisty, kteří by jí mohli pomoci zvládat projevy syndromu PICA a případné další poruchy. Na vyšetření u dětského psychologa však musí čekat celé měsíce. Holčička je momentálně zapsána na dlouhém čekacím seznamu a rodina se zatím musí spoléhat hlavně na sebe.
Do toho všeho přichází další povinnost: pravidelné krevní testy kvůli riziku otravy olovem. Tento toxický kov se může nacházet v barvách, starších nátěrech, některých typech plastů či kovových předmětech. Pokud dítě jako Dolly kouše a polyká části stěn nebo jiných materiálů, vystavuje se riziku, které může nenávratně poškodit jeho zdraví.
„Jsem vyčerpaná. Miluji své dítě, je úžasné, ale nemám podporu. Je to tak strašné, že ji musím neustále sledovat.“ – přiznala matka
Jordanna otevřeně mluví o tom, že situaci zvládá jen s obrovským vypětím sil. Láska k dceři je pro ni hlavní motivací, ale pocit, že na všechno zůstává téměř sama, ji dusí stejně jako strach z toho, co všechno by Dolly mohla sníst příště.
Strach z budoucnosti a boj o peníze na léčbu
Rodiče malé Dolly dnes nežijí jen přítomností, kdy musí každou minutu hlídat, co má jejich dcera v ruce. Stále častěji přemýšlejí o tom, jak bude vypadat její budoucnost. Dokáže někdy fungovat bez neustálého dohledu? Bude moci chodit do běžné školky, mezi ostatní děti, aniž by pro sebe i okolí představovala riziko?
Rodina se zároveň snaží sehnat finanční prostředky na další vyšetření, specializovanou péči a dlouhodobou léčbu. Terapie, konzultace s odborníky a případná podpůrná opatření jsou nákladná a pro rodinu, která přišla o jeden příjem, představují obrovskou zátěž.
Jordanna přesto nevzdává naději, že se situace časem zlepší. Věří, že odborná pomoc, terapie a správná podpora dokážou projevy syndromu PICA alespoň zmírnit a umožnit Dolly bezpečnější a důstojnější dětství. Do té doby ale rodinu čekají dlouhé měsíce a možná i roky neustálé kontroly, vyčerpávající péče a strachu z toho, co všechno může dvouleté dítě sníst, když se na něj na okamžik přestanete dívat.
