Podle jeho verze se má v budoucnu velká část lidí vzdát běžné stravy. Nahradit ji mají „kouzelné“ kapsle, které člověka zasytí na dlouhou dobu. Svým popisem prý připomínají bílé kuličky podobné pěnovému polystyrenu.
„Rád vám ukážu nějaké důkazy. Mám jídlo, skutečné jídlo z budoucnosti. Jedná se o tobolky a užití jediné umožňuje člověku fungovat celý den. Tato nádoba vydrží celý měsíc. Vláda je poskytuje zdarma všem na světě. Díky takovému jídlu zdarma už na Zemi není hlad,“ tvrdí.
Jde o tvrzení, které zní jako sci‑fi vize kombinující technologii, zdravotnictví a sociální politiku. Zároveň však naráží na zásadní otázky: jak by takové „univerzální jídlo“ fungovalo z hlediska výživy, zdravotních dopadů i výroby – a zda by vůbec bylo možné je globálně distribuovat „zdarma“.
Lék na stáří a varování před válkou: muž z roku 2030
Další muž, který se označuje za cestovatele časem, uvádí jako „důkaz“ především sám sebe. Tvrdí, že mu je 50 let, ale vzhledově má působit výrazně mladší. Vysvětlení má být jednoduché: tajný přípravek proti stárnutí.
„Je to všechno o tajném léku proti stáří,“ vysvětlil Američan.
Jako Noah Novak se prezentuje muž, který říká, že přicestoval přímo z roku 2030 a jeho úkolem má být zabránit válce. Podle jeho slov ho měla americká vláda vyslat zpět v čase. Zároveň varuje před údajnou nadcházející jadernou válkou, která by měla začít kvůli konfliktu mezi Spojenými státy a Severní Koreou.
Tvrzení o „tajné misi“ i o léku proti stárnutí patří k nejčastějším motivům podobných příběhů. Zároveň jde o motivy, které se obtížně ověřují – a právě proto kolem nich vzniká prostor pro spekulace, víru i pochybnosti.
Jídlo z roku 2200: briketa na týden
Na jaře 2018 se objevil další muž, který se představil jako V. D. Davisi – prý proto, že musí skrývat svou skutečnou identitu. Tvrdí, že pochází z roku 2200 a v „současnosti“ mu má být přes 100 let.
Dlouhověkost vysvětluje tím, že se v budoucnosti lidé naučili léčit smrtelné nemoci, a tím se prodloužila délka života. A stejně jako Kasper mluví i Davisi o potravě budoucnosti – tentokrát však ne o kapslích, nýbrž o jedlé briketě, kterou si měl přinést z 22. století.
Podle jeho slov mají být brikety natolik výživné, že pro plnohodnotný život stačí jeden kus týdně. I v tomto vyprávění se objevuje motiv, že díky podobné technologii se podařilo odstranit hlad ve světě.
Fotografie z měst budoucnosti: rok 10 000 a futuristický rok 3311
Velkou roli v příbězích o cestování časem hrají fotografie. Řecký student uvádí, že se v roce 2008 stal účastníkem experimentu jistého profesora a výsledkem mělo být „přeskočení“ až do roku 10 000. Odtud si měl přivézt snímek města.
Na fotografii má být podle něj město budoucnosti jménem Hovergera, které lidé po „Velké válce“ přestavěli, a údajně v něm mají žít společně s mimozemšťany. Zároveň však snímek může připomínat moderní metropole typu New Yorku, Dubaje nebo čtvrti „Moskva City“.
Další anonymní muž pak ukázal hned tři fotografie, které mají zachycovat futuristické město v roce 3311: levitující útes, typický dům té doby a létající auta.
U podobných snímků je klíčové, že bez jasného původu, kontextu a ověření se z nich snadno stává jen vizuální hádanka: mohou být stejně dobře „důkazem“ jako pouhou ilustrací, montáží nebo záběrem existující architektury vytrženým z reality.
Prstencové hodinky z hrobky: záhada z roku 2008
Mezi často sdílené záhadné „artefakty“ patří i miniaturní hodinky ve tvaru prstenu, na které měli narazit čínští archeologové v roce 2008 při vykopávkách v provincii Shanxi. Předmět má připomínat švýcarské hodinky, jen v neobvykle malém provedení.
Pozornost vzbuzuje detail: na obálce měla být rytina a ručičky se měly zastavit na čase 10:06. Zároveň se tvrdí, že hodinky byly nalezeny v hrobce, která měla zůstat nedotčená 400 let. Právě kombinace „moderního“ předmětu a starého pohřebiště vyvolává otázky, zda jde o nevysvětlený jev, nebo o omyl, nepřesnost či dokonce úmyslné „zasazení“ předmětu.
Mezi fascinací a pochybnostmi
Společným jmenovatelem těchto příběhů je silná zápletka a „důkaz“ – kapsle, briketa, fotografie, neobvyklý předmět. Zároveň však platí, že bez ověřitelných detailů zůstávají podobná tvrzení na hraně víry, spekulací a zábavy.
Na jedné straně láká představa, že budoucnost už někdo zahlédl a přinesl vzkaz. Na druhé straně je namístě opatrnost: čím neuvěřitelnější tvrzení, tím důležitější jsou konkrétní, nezávisle ověřitelné důkazy. A ty v podobných případech většinou chybějí.
