K rozloučení s Annou Slováčkovou dorazila řada veřejně známých osobností, které si zesnulou zpěvačku a herečku vážily nejen pro její umělecký talent, ale především pro její lidskost. Mezi truchlícími nechyběla ani Helena Vondráčková, jež Annu znala od dětství, a její manžel Martin Michal. Právě on redakci ŽivotvČesku.cz popsal atmosféru, která vládla během posledního rozloučení: „Bylo to hrozně dojemné, hrála tam nádherná hudba, farář krásně mluvil, bílá rakev. Dojalo nás, jak to bylo pojaté, lidé tam s kapelou zpívali, opravdu to bylo dojemné a hezké.“
Vztah Vondráčkové s Annou sahal daleko do minulosti. Když se v roce 2003 vdávala za Martina Michala, Anička tehdy jako malá dívka byla hostem svatebního obřadu. O více než dvě desetiletí později se jejich životní cesty opět protnuly – tentokrát za bolestivých okolností. Rozloučení se konalo v pražském kostele sv. Tomáše, kde se blízcí i veřejnost sešli, aby uctili památku ženy, která dokázala oslovit tisíce lidí svou otevřeností a odvahou.
Respekt k přání Anny se projevil i ve volbě oděvu. Místo tradiční černé zvolili smuteční hosté světlé barvy jako vyjádření naděje a oslavného přístupu k životu. Vondráčková přišla v decentních krémových šatech a světle hnědém kabátku, zatímco Martin Michal zvolil modrý oblek s bílou košilí. Celý obřad tak získal jiný rozměr – nebyl jen smutným loučením, ale i oslavou života.
Martin Michal mimo jiné poukázal i na to, co Anna svým životem a přístupem předala ostatním: „Ztráta Aničky je velké neštěstí. Ale to, co po sobě zanechala, její síla, upřímnost a otevřenost, je něco, co lidem dalo strašně moc. Klobouk dolů před ní.“ Slova, která zaznívají v mnoha formách napříč veřejností, protože právě tím Anna v posledních letech života zaujala a dojala tisíce lidí – nejen svými písněmi, ale především autentickým sdílením své nemoci.
S rakovinou bojovala s výjimečnou statečností. Její rozhodnutí mluvit o své diagnóze otevřeně, sdílet svůj každodenní boj a zároveň poskytovat podporu ostatním, bylo podle mnohých odvážným krokem, který změnil veřejnou debatu o onkologických onemocněních. Její hlas rezonoval nejen v médiích, ale i na sociálních sítích, kde ji sledovaly tisíce lidí, kteří se s jejími slovy ztotožňovali, nacházeli útěchu nebo inspiraci.
Anička Slováčková však nebyla pouze symbolem odvahy, ale také výraznou uměleckou osobností. Její hudební a herecká kariéra byla bohatá, různorodá a v mnoha ohledech výjimečná. Publikum oceňovalo její autenticitu, přirozenost a schopnost vložit do tvorby opravdové emoce. Její písně i herecké výkony zůstávají nadále součástí české kulturní paměti a budou připomínkou jejího přínosu i po její předčasné smrti.
Závěrečné rozloučení bylo zároveň připomenutím toho, co všechno během svého krátkého života dokázala. Nešlo jen o úspěchy na pódiích nebo obrazovkách, ale o hluboký lidský rozměr. Anička byla pro mnohé světlem v temných časech, hlasem upřímnosti a symbolem síly, která neuhýbá před pravdou. I po svém odchodu zůstává v myslích lidí jako inspirace – nejen svou tvorbou, ale i tím, jak dokázala čelit největší životní zkoušce s pokorou a důstojností.
