Nakonec přišlo rozhodnutí: „Dítě si nechám.“ Strach se změnil ve zvláštní klid. Ultrazvuk potvrdil holčičku a Barbora jí v duchu začala říkat Adélka.
Krutá zpráva a riskantní vyšetření
Idyla však netrvala dlouho. Lékaři přišli s podezřením na Downův syndrom. Doporučili amniocentézu – odběr plodové vody s rizikem potratu. Barbora po dlouhém váhání souhlasila, a na zákrok ji doprovázel partner Jakub.
Už samotný den vyšetření byl nervy drásající. Nejdřív byl plod příliš neklidný, pak se otočil zády. Když se konečně všechno uklidnilo, v ordinaci došlo k nečekané události.
Holub jako posel osudu
Do otevřeného okna vlétl holub. Vyděšený pták v ordinaci způsobil chaos. Sestřičce upadl tác s nástroji, vše se rozletělo po zemi. Lékaři zákrok přerušili a poslali Barboru znovu na chodbu.
Jakub, který slyšel rámus, k ní přistoupil a tiše pronesl: „Báro, to je znamení. Pojďme domů.“
Bez dalších slov odešli. Barbora už podruhé na kliniku nepřišla.
Zázrak jménem Adélka
Ve stanovený termín Barbora porodila zdravou holčičku, kterou pojmenovali Adélka. Byla krásná, živá a plná života. Když Adélka o deset let později běhala po bytě s jiskřivým úsměvem, Barbora často vzpomínala na ono osudové ráno na klinice.
„Co by bylo, kdyby tehdy ten holub nepřiletěl?“ honilo se jí hlavou. V srdci stále zůstával stín, ale pokaždé, když Adélku objala, cítila, že osud za ně rozhodl správně.
Láska silnější než strach
Život nebyl lehký. Peníze často nestačily, starostí bylo dost. Ale Adélka byla jejich malý zázrak, který stál za všechno. Každý její smích Barboře připomínal, jak moc je někdy dobré věřit znamením. I kdyby jen proto, že jí ten holub tehdy daroval největší štěstí jejího života.
