Opak byl ale pravdou. Klidné prostředí a nově nalezený režim mu pomohly najít nový rytmus. „Dostal jsem druhý dech,“ říká dnes. I když ho trápí zdraví, pořád má chuť žít – a co víc, rozdávat dobrou náladu ostatním.
Smutek po Haně, bolesti těla a touha po moři
Krampol se netají tím, že smrt manželky Hanky a následné osamění pro něj znamenaly těžkou životní kapitolu. Přidaly se chronické potíže s průduškami a bolavé koleno, které mu nedá spát. „Někdy je mi líp, jindy dusím a sotva chodím,“ popisuje realitu stáří.
I přes bolest se ale drží. O berlích se denně prochází, jak to jen jde, a neztrácí naději. „Pořád bych rád k moři. Možná to ještě vyjde,“ dodává s úsměvem.
Nechce si stěžovat: „Lepší je se tomu zasmát“
Na otázku, jak se vyrovnává se stářím, má jasnou odpověď: „Skuhrání mě nebaví. Starý jsem, ale nebudu si stěžovat. Lepší je se tomu zasmát než si zoufat.“ Odmítá být tím, kdo sedí v parku a donekonečna řeší prášky a doktory.
A právě tento přístup z něj dělá výjimečnou osobnost i v pokročilém věku. „Samota někdy bolí, ale nevzdávám se,“ říká a svými vzpomínkami na slavné časy i vyprávěním baví nejen spolubydlící, ale i návštěvy.
Síla, která inspiruje
Jiří Krampol není jen herec. Je to muž, který ukazuje, že stárnout se dá i se ctí a nadhledem. Přestože mu život připravil těžké chvíle, dokázal se zvednout. A teď rozdává sílu i těm, kteří ji zrovna potřebují.
