Upřímnost? Už ne tak úplně. „Lidé reagují zle“
Známá je svou nekompromisní upřímností, ale i to se s věkem mění. „Jednou jsem řekla, že ve svém věku už si můžu dovolit říct cokoliv. Ale musím říct, že beru zpátečku. Lidé často reagují zle, i na věci, kterým nerozumějí. A většinou ve zlém,“ přiznává herečka. „Pravda je důležitá, ale také to, jaký bude mít dopad na druhého.“
Největší životní motto? „Nebýt litovaná.“
„To je pro mě nejpodstatnější,“ odpovídá jednoznačně Bohdalová na otázku, co ji v životě nejvíc žene. Její dcera Simona Stašová s ní sice nebydlí, ale pečuje o ni na dálku. „To je jediný způsob, jak se snést!“ směje se Jiřina. „Když to začne drhnout, řeknu jí – víš co, jdi domů...“
Vzpomínka, která přinesla klid ke stáří
Silným momentem pro ni byla situace, kdy její dcera Simona jako mladá myla jejího nemocného otce, který trpěl Parkinsonovou chorobou. „Byla to tak krásná a citlivá scéna, že mi dodala klid. Věděla jsem, že stáří se nemusím bát.“
O manželství a velkých láskách
Na otázku, proč se rozvedla s otcem Simony, odpověděla: „Byli jsme každý jiný. Já spontánní, on klidný. Nešlo to dohromady. Ale nevěra v tom nebyla, jsem strašně věrná holka.“
Tou největší láskou však byl Radek Brzobohatý. „Určitě. Každý má takovou mít. Byla to velká rána. Mnohokrát jsme se snažili o dítě, ale nevyšlo to. Myslím, že kdyby ano, nikdy by mě neopustil.“
A další muži? „Nebyla jsem svatá…“
S úsměvem dodává, že nebyla úplně svatá, ale vždy potřebovala cit a zamilovanost. „Úkon sám o sobě mě nenaplňoval. Potřebovala jsem city. Když tam nebyly, byla jsem jen sranda.“
O nesmrtelnosti a posledním odpočinku
„Kdo má děti, je nesmrtelný. A kdo dělá tuto profesi dobře, něco po něm zůstane. Až odejdu, tak neodejdu hned. Pořád budu lidi obtěžovat!“ směje se Bohdalová. Rodiče má pochované na zahradě u modřínu. A když přijde řeč na místo posledního odpočinku, zvažuje: „Ten Vyšehrad není špatný nápad, to jí (Simoně) budu muset říct!“
Radost jí dělá vaření i fotbal
Přes svůj věk stále vaří a studuje kuchařky. „Vařím si a ještě jsem se nenaučila vařit pro jednoho. Pak lákám vnuky nebo kamarády, ať to přijdou sníst.“
A kdo ji zná, ví, že je věrnou fanynkou Sparty Praha. „Když hrála Sparta – Slavia, obětovala jsem i Českého lva. Fanoušci mi loni připravili neuvěřitelný zážitek. Volali – ať žije Bohdalka! To bylo krásný.“
Herečka, kterou miluje celý národ
Jiřina Bohdalová patří mezi největší české herecké ikony. Její životní příběh je plný humoru, moudrosti i upřímnosti. A jak sama říká: „Když se ráno probudím a nic mě nebolí, je to ten největší dar.“
Jiřinko, všechno nejlepší k 94. narozeninám – a děkujeme za všechno, co jste pro českou kulturu udělala. A jak říkáte: „Pořád vás budeme mít doma. V televizi. V srdci. A v paměti.“
