Jenže dnes už je všechno jinak. Jak připomněl server Super.cz, Jitka Boho dává jasně najevo, že vztah s Langmajerem pro ni patří minulosti – a podle jejích slov je to tak dobře. Jejich cesty se rozešly natolik, že mezi nimi už neexistuje žádný kontakt.
Boho naznačuje, že právě takový odstup je pro oba nejlepší. Neřeší společné plány, neudržují umělou komunikaci, nesnaží se „zůstat přáteli“ za každou cenu. Naopak – minulou kapitolu považuje za uzavřenou, bez potřeby se k ní vracet jinak než jako k součásti vlastního vývoje.
Langmajer jako „převozník“: pomohl jí změnit břeh
Když se Jitka nedávno ohlédla za tímto vztahem, nešetřila upřímností. V rozhovoru pro Super.cz připustila, že Lukáš Langmajer sehrál v jejím životě specifickou roli, která se nedá úplně srovnat s běžným partnerským vztahem.
Přišel do jejího života ve chvíli, kdy cítila, že potřebuje zásadní změnu, ale možná na ni sama ještě neměla dost odvahy. Právě tehdy se objevil on – a stal se jakýmsi „převozníkem“ z jedné etapy do druhé.
V symbolické rovině tak Boho vnímá jejich vztah jako přechodovou kapitolu. Nebyl to finální přístav, nýbrž loďka, která ji převezla z jednoho břehu života na druhý. Nejde o zlehčování citů, spíš o realistický pohled s odstupem – něco, co v určité chvíli mělo svůj smysl, ale nebylo to určené „na pořád“.
Rozchod s otcem syna jako zlomový moment
Právě v době, kdy byla s Langmajerem, nastal v jejím osobním životě klíčový zlom. Jitka Boho dnes otevřeně říká, že právě během této etapy se rozešla s otcem svého syna.
Přiznává, že kdyby tehdy herec do jejího života nevstoupil, je dost pravděpodobné, že by v předchozím vztahu zůstávala ještě velmi dlouho. Možná by dokázala fungovat ze setrvačnosti, možná ze zvyku, možná ze strachu udělat rozhodující krok.
Díky vztahu s Langmajerem se však přinutila přehodnotit vlastní priority a přiznat si, že dosavadní partnerství už nefunguje tak, jak by mělo. Vztah s hercem tak nebyl jen románkem, ale také spouštěčem změny, za kterou je dnes zpětně vděčná – i když tehdy určitě nešlo o nic snadného.
Bez lítosti, bez hořkosti, jen s pochopením
S odstupem času Jitka říká, že ničeho nelituje. Minulost nevnímá jako chybu, ale jako součást cesty, která ji dovedla tam, kde je dnes.
Její vyjádření nepůsobí naštvaně či hořce – naopak z nich cítit, že se dokázala na svůj život podívat s odstupem. Všechno mělo svůj důvod, a byť to v danou chvíli mohlo bolet, nakonec to přineslo jiný, pevnější základ pro budoucnost.
Langmajer tak v jejím příběhu zůstává jako důležitá epizoda, ne jako trauma. Už není součástí jejího současného života, ale patří k období, které jí pomohlo napojit se víc na sebe, své potřeby a odvahu ke změně.
Dnes má jiné priority: děti a práce na plný plyn
Aktuálně má Jitka Boho úplně jiné starosti i sny. Velkou část své energie věnuje dětem, rodině a také práci, která ji v posledních měsících zaměstnává více než kdy dřív.
Připravuje se totiž na premiéru nového muzikálu Andělé v pražském Divadle Broadway, což pro ni znamená nejen náročné zkoušky, ale i velkou zodpovědnost. Profesní život tak dostává jasnou podobu a pevný řád – a vedle něj si Jitka hledá prostor pro obyčejné rodinné chvíle, které jí dodávají sílu.
Je zřejmé, že se nachází spíše v období, kdy buduje stabilitu, než aby se pouštěla do dalších bouřlivých románků, které plní titulky. Sama naznačuje, že po premiéře by si ráda našla více času i sama pro sebe, odpočinula si a nadechla se po intenzivním pracovním období.
Čas uzavřít jednu kapitolu a psát novou
Když Jitka Boho mluví o Lukáši Langmajerovi jako o „převozníkovi“, je to ve skutečnosti projev vnitřního smíření. Vztah, který mohl tehdy působit dramaticky, dnes vidí jako nutný mezičlánek mezi starým a novým životem.
Neudržuje s bývalým partnerem kontakt, nemá potřebu vracet se do minulosti – a právě tím dává najevo, že je opravdu jinde. Z románku, který kdysi plnil bulvární rubriky, se stala uzavřená kapitola, ke které se vrací jen jako k součásti cesty, nikoli jako k otevřené ráně.
Dnes je pro ni nejdůležitější to, co má tady a teď – děti, práce, hudba, divadlo a vnitřní klid, který si musela vydobýt i za cenu těžkých rozhodnutí. A možná právě proto mluví o minulosti tak přímo, bez patosu a bez uraženého ega.
Protože někdy člověk opravdu potřebuje „převozníka“, aby se odvážil přeplout z jednoho břehu na druhý. A Jitka Boho dnes jasně ukazuje, že na novém břehu je konečně doma.
