Vzpomínková akce začala tradiční mší na základech bývalého kostela svatého Martina, kterou sloužil biskup Zdenek Wasserbauer. Poté následovalo kladení květinových darů ke společnému hrobu lidických mužů. Nechyběli zástupci státních institucí, veřejnosti ani prezident Petr Pavel, který osobně přišel vzdát hold obětem nacistické brutality.
Stehlík: Opět někdo vraždí děti, opět se ničí vesnice
Silná slova pronesl ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík, který novinářům připomněl znepokojivou paralelu mezi minulostí a současností.
"My jsme si nemysleli, že v našem životě budeme znovu cítit tyto věci tak nesmírně silně. Nedomnívali jsme se, že se válka stane součástí naší každodennosti. My jsem si mysleli, že to je něco, co patří do učebnic a že to není součástí 21. století. Bohužel jsme svědky téhož, co se před 83 lety stalo tady - opět někdo srovnává města a vesnice se zemi, opět někdo odvléká děti kamsi na převýchovu, opět někdo děti vraždí," uvedl Stehlík.*
Zdůraznil také, že zájem o tragédii Lidic je v posledních letech výrazný, zejména mezi mladými lidmi. "Cítím ho nejen při pietní vzpomínce, ale cítím ho i z hlediska zájmu škol o návštěvu Památníku Lidice, o účast v našich vzdělávacích programech. A opravdu musím říci, že častokrát jsme svědky toho, že ta nejmladší generace nebo ta mladá generace se nad těmito věcmi zamýšlí daleko intenzivněji a daleko rozumněji než lidé 50 plus," dodal.
Zločin, který změnil dějiny
Desátého června 1942 nacisté obec Lidice doslova vymazali z mapy. Na základě nepodloženého podezření, že jeden z obyvatel má spojitost s atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, došlo k brutálnímu vyhlazení.
Nacisté zastřelili 173 mužů, ženy deportovali do koncentračního tábora Ravensbrück, a děti – s výjimkou několika vybraných k poněmčení a nemluvňat do jednoho roku – zavraždili plynem ve vyhlazovacím táboře.
Celkem zemřelo 340 lidických obyvatel. Do vlasti se po válce vrátilo pouze 143 žen a 17 dětí. Obec byla zcela srovnána se zemí, přežila jen v paměti národa jako memento hrůz nacistického režimu.
Poslední žijící žena z Lidic, Jaroslava Skleničková, zemřela loni v září ve věku 98 let. Naživu zůstává ještě šest lidických dětí.
Lidice žijí dál – jako výstraha
Nové domy Lidic začaly vznikat nedaleko místa tragédie v roce 1948, ale původní vesnice už nikdy nebyla obnovena. Místo zůstává jako tichý památník – místo, kde se minulost bolestivě prolíná se současností.
Letošní připomínka tak nebyla jen vzpomínkou na minulé zlo, ale i varováním, že hrůzy, které jsme považovali za uzavřenou kapitolu, se mohou vrátit. V jiných kulisách, jiným způsobem – ale se stejnou bolestí.
