Lukáš, který nedávno úspěšně složil maturitu a plánoval studium historie, se rozhodl prožít pár dní s přáteli na výletě do skal poblíž Vyšného Kubína. Historie byla jeho velkou vášní už od dětství, kdy ho fascinoval středověk a rytíři, a v dospělosti se začal věnovat podrobnějšímu studiu druhé světové války.
Bohužel, Lukášovy sny a plány na vysokoškolské studium se nikdy nenaplnily. Během zmíněného výletu se tragicky zřítil ze skály. Přestože přesné okolnosti nehody nejsou jasné, zprávy od jeho přátel, které jeho matka našla v synově počítači, poskytují znepokojivý obraz událostí, které vedly k tragédii. Kamarádi, se kterými trávil noc, se přiznali, že Lukáše ve spánku vytáhli ze stanu a posadili opřeného o strom. Kvůli požití alkoholu si nevšimli, že se následně vydal pryč. Nikdo z nich netušil, že by mohl zakopnout nebo spadnout ze skály.
Následující ráno si skupina mladých lidí myslela, že Lukáš odešel k babičce, a tak se každý vydal domů. Když se však mladík nevrátil, jeho matka kontaktovala policii a společně s rodinou a přáteli zahájili pátrání. Do hledání se zapojili i místní obyvatelé, kteří prohledávali okolní terén. Po několika hodinách našli Lukáše dva mladíci z vesnice Leštiny. Jak se později zjistilo, pád se stal mezi půl druhou a druhou hodinou ráno, ale jeho tělo bylo nalezeno až kolem páté hodiny odpoledne.
Tragické okolnosti odhalily, že Lukáš padal několik desítek metrů, ale jeho smrt způsobila rána hlavou o osamělý kámen. Přestože na těle nebyla patrná vážná zranění, fatální úder vedl k okamžitému úmrtí.
Po Lukášově smrti se zármutek jeho rodiny ještě více prohloubil při pohledu na jeho věrného psa. Zvíře celé měsíce neochvějně čekalo u brány domu, jako by doufalo, že se jeho pán ještě vrátí. Tento obraz věrnosti a lásky rozesmutnil nejen Lukášovu rodinu, ale i celé místní společenství. Tragédie, kterou Lukášova smrt představuje, přináší bolestnou připomínku toho, jak rychle může neštěstí změnit životní plány a vzít s sebou naději do budoucna.
Lukášova smrt není jedinou tragédií, která se stala v horských oblastech, kde se lidé vydávají na dobrodružné výpravy bez ohledu na nástrahy terénu. Podle statistik horských záchranářů roste počet nehod spojených s neuváženým pohybem v přírodě a nadměrným požitím alkoholu. Případy, jako je ten Lukášův, by měly sloužit jako varování pro všechny, kteří si chtějí užít adrenalinové zážitky, aniž by si plně uvědomovali možná rizika.
Rodina a blízcí stále zápasí s bolestí ze ztráty a uchovávají si Lukášovu památku. Syna, který byl občas až příliš úzkostlivý, od výletu na Vyšnokubínské skalky odrazovala. Něco jim napovídalo, že by tam jít neměl. „Volala jsem mu ještě o půl desáté večer a připomněla mu, ať si dává pozor. Odpověděl mi: ‚Maminko, přestaň se o mě už tolik bát. Vždyť jsem mladý, nech mě žít. Víš, jak je tu nádherně?‘“ řekl chlapec mámě do mobilu. To byla poslední slova, která jeho matka slyšela. Dnes se zdají být bolestivou připomínkou krátkého, ale intenzivního života mladíka, který měl před sebou ještě tolik plánů.
Loni, na první výročí synovy smrti, vypustili na hřišti v jejich vesnici lampiony. „Přišlo hodně lidí. Jeho opravdoví kamarádi, spolužáci ze základní i střední školy, naši přátelé i rodina. Každý mu na lampion napsal vzkaz a poslal ho do nebe. Bylo to velmi dojemné, smutné a neuvěřitelné zároveň, protože přesně na první výročí synovy smrti nás opustila naše šestnáctiletá fenka Beky. Vždy věděla, kdy Lukáš přijde. Když odešel do věčnosti, celé měsíce ho marně vyhlížela u brány. Věřím, že si ji k sobě zavolal,“ uzavírá příběh plný bolesti Silvia.
