Evoluční past: Lovci vs. matky
Podle psycholožky Naděždy Semjonovové-Brullovové sahají kořeny tohoto chování hluboko do naší minulosti. Naši předkové neměli luxus teplé postele a paralenu.
- Muž jako snadná kořist: Pravěký muž musel být při lovu stoprocentně fit. I mírná malátnost nebo zpomalené reflexy z něj dělaly ideální oběd pro šavlozubého tygra. Jeho tělo se tedy naučilo bít na poplach při sebemenším náznaku oslabení. „Lehni si a nehýbej se, nebo tě něco sežere,“ říká mužský instinkt už tisíce let.
- Žena jako strážce krbu: Ženy byly zodpovědné za přežití potomstva. Nemohly si dovolit „vypnout“. Evoluce je vybavila schopností fungovat v úsporném režimu i při nemoci. Pokud matka lehla, ohrozila život celého rodu.
Biologie mluví jasně: Hormony hrají proti mužům
Není to jen o psychice. Studie naznačují, že ženský hormon estrogen přirozeně posiluje imunitní systém a pomáhá tělu bojovat s viry efektivněji. Naopak mužský testosteron může imunitní odpověď mírně tlumit. Výsledek? Muž může mít při stejné viróze skutečně horší příznaky než žena.
Jak přežít „mužskou chřipku“ a nezbláznit se?
Pokud máte doma pacienta, který se při pohledu na teploměr tváří, jako by právě spatřil smrtku, psychologové radí jediné: Neironizujte ho.
Strategie pro ženy:
- Vypněte sarkasmus: Věty jako „Já s tím včera vytřela celý byt“ nikomu nepomůžou. Naopak, muže to stresuje a jeho subjektivní bolest se zvyšuje.
- Uznání stavu: Stačí říct: „Vypadáš fakt unaveně, odpočiň si.“ Tato věta má zázračnou moc – muž se cítí pochopen a často se „zázračně“ uzdraví rychleji.
- Slib lékaře: „Když ti večer nebude líp, zavoláme doktorovi.“ Tato věta dodává pocit bezpečí, ale zároveň dává naději, že se situace vyřeší profesionálně.
Strategie pro muže:
- Pamatujte, že vaše partnerka není vaše máma, ale váš spojenec. Trocha vděku za čaj a deku udělá divy.
Verdikt: Je to věda, ne lenost
Příště, až uvidíte svého partnera trpět s „třicetsedm-dvojkou“, vzpomeňte si na lovce mamutů. Jeho mozek prostě jen přepnul do režimu přežití. Možná to vypadá komicky, ale pro něj je to v tu chvíli realita.
A jak je to u vás doma? Kdo je větší hrdina a kdo „umírá“ jako první? Označte v komentářích svého oblíbeného hypochondra nebo napište svou nejvtipnější historku z marodění!
