Doufala jsem, že se po porodu situace uklidní. O týden později jsem však pochopila, jak moc jsem se mýlila. Kojila jsem naši dceru, když tchyně vešla do pokoje s výrazem opovržení a předala obálku mému manželovi. Ten ji otevřel a zbledl. Pak se otočil ke mně a s chladným hlasem řekl: "Zbal si věci. Máš hodinu. Potom vezmi dítě a vypadni z mého domu." Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Můj manžel mě právě vyhodil z našeho domova.
"Cože?" zašeptala jsem, držíc pevně naši novorozenou dceru.
Tchyně se škodolibě usmála. "Slyšela jsi ho. Odcházíš."
Obrátila jsem se na manžela, hledajíc vysvětlení. Odmítal se na mě podívat. Jeho ruce svíraly obálku.
"Prostě jdi," zamumlal.
Slzy mi stékaly po tvářích. "Jakeu, tohle je náš domov. Naše dítě. O co tady jde?"
Jeho matka se zasmála. "Nehraj si na nevinnou." Vytrhla mu obálku z rukou a strčila mi ji před obličej. "Jsi odporná zlatokopka. Všechno jsem zjistila."
S třesoucíma se rukama jsem rozložila papíry. Byl to test otcovství.
Podívala jsem se na manžela s hrůzou. "Ty jsi myslel, že jsem tě podvedla?"
Jeho čelist se sevřela, stále se na mě nepodíval.
Jeho matka se zasmála. "Věděla jsem to od začátku! Chytila jsi mého syna s tím bastardským dítětem! A teď zná pravdu!"
Podívala jsem se znovu na test. 99,9% pravděpodobnost otcovství.
Hořce jsem se zasmála. "Takže ty jsi myslel, že jsem tě podvedla? Tajně jsi udělal test otcovství za mými zády?" Zvedla jsem papír. "A když se potvrdilo, že jsi otcem, stále jsi jí dovolil, aby tě přesvědčila, abys nás vyhodil?"
Jake polkl. "Ona říkala—"
"Ach, neposlouchej její krokodýlí slzy," přerušila ho jeho matka. "Ten test byl očividně falešný! Uděláme skutečný, až bude pryč."
Něco ve mně prasklo. Nebudu prosit. Nebudu žadonit. Podívala jsem se na svou dceru—její malé prstíky svíraly mé—a věděla jsem, že udělám cokoliv, abych ji ochránila. Tak jsem vstala. A odešla.
Ale neodešla jsem s prázdnou.
Tu noc jsem zavolala právníkovi. Ukázalo se, že tchyně tahala za nitky v pozadí.
