Jednoho prosincového večera jsem po 12hodinové směně v nemocnici nastoupila do výtahu. Na pátém patře nastoupila naše sousedka Taylor a poznamenala:
"Ach, vy bydlíte v bytě Lorrie a Jeremyho, že?"
Byla jsem zmatená: "Lorrie?"
"Ano, Jeremyho máma. Ona a její syn ten byt koupili před lety, když se budova otevřela. Vždy o tom mluvila na schůzích vlastníků."
Svět se mi zatočil. Jeremy a jeho matka vlastnili náš byt? Dva roky jsem dávala své těžce vydělané peníze manželovi, myslíc si, že platíme nájem skutečnému pronajímateli. Ale žádný pronajímatel neexistoval. Celé to bylo lež.
Doma jsem našla v našich dokumentech list vlastnictví bytu na jména Jeremyho a jeho matky, datovaný pět let zpět. Vzali si společně hypotéku. Cítila jsem se jako naprostý hlupák.
Jeremy mi ten večer napsal: "Jdu na drink s mámou. Nečekej na mě. Miluji tě!"
V tu chvíli jsem se rozhodla, že jim vrátím úder.
Následující dva týdny jsem hrála svou roli dokonale. Usmívala jsem se, smála se Jeremyho vtipům a předstírala, že je vše v pořádku. Ale za scénou jsem plánovala svůj odchod.
Na Nový rok, když byl Jeremy pryč, jsem si sbalila věci a odstěhovala se. Nechala jsem za sebou prázdný byt a dopis na okně:
"Drahý Jeremy,
Užij si SVŮJ byt.
Protože ty a tvoje matka jste mě dva roky podváděli, rozhodla jsem se vám to vrátit.
Můj nový byt je na leden už zaplacený – tebou.
A nezkoušej volat. Zablokovala jsem tě.
Šťastný Nový rok, ztracenče.
— Nancy"
Jeremy mě bombardoval zprávami a voláními, ale vše bylo marné. Jeho matka se také snažila. Všechny jsem je zablokovala.
Přátelé mi říkali, že Jeremy šílí a tvrdí, že jsem mu ukradla peníze. Ta ironie byla sladká.
Pokud něco cítím? Ani trochu. Protože dva roky jsem byla jejich blázen. Dva roky ze mě bez výčitek brali peníze.
Ale teď? Teď se směju já.
Dámy, pokud máte pocit, že něco není v pořádku, důvěřujte svému instinktu. A pokud se vás muž někdy pokusí oklamat, ujistěte se, že mu to vrátíte ještě tvrději. Protože podvodníci dostanou, co si zaslouží. A já jsem se postarala, aby Jeremy a jeho matka dostali to své.
Říká se, že nejlepší pomstou je žít dobře. Ale víte, co je ještě lepší? Žít dobře v bytě, který skutečně vlastníte, zaplacený penězi, které jste získali zpět od lidí, kteří se vás snažili okrást.
Po mém odchodu jsem se musela postavit na vlastní nohy. Bylo to poprvé za dlouhou dobu, kdy jsem měla úplnou kontrolu nad svým životem – žádné podvody, žádné manipulace, jen já a mé vlastní rozhodnutí.
Než jsem se odstěhovala, zajistila jsem si nový pronájem – tentokrát skutečný. Byt byl menší, ale útulný a hlavně, byl jen můj. Přestala jsem se ptát sama sebe, jak jsem mohla být tak slepá a začala se soustředit na to, co bude dál.
Mezitím se Jeremy snažil získat zpět kontrolu. Posílal mi zprávy z různých čísel, dokonce se jednou pokusil přijít do nemocnice, kde pracuji, ale ochránka ho rychle vykázala. Bylo jasné, že mu skutečně došlo, že ztratil nejen peníze, ale hlavně někoho, kdo ho bezpodmínečně podporoval.
Nebyla to jen Jeremyho zoufalá snaha o kontakt, která mě překvapila. Jeho matka, Lorrie, byla ještě vytrvalejší. Poslala mi několik e-mailů, kde se střídaly prosby s výhrůžkami.
"Jak jsi mohla něco takového udělat mé rodině? Ty jsi vždycky byla součástí naší domácnosti!"
Po tomto e-mailu následoval další, který měl úplně jiný tón:
"Pokud mi okamžitě nevrátíš ty peníze, podniknu právní kroky."
Jenže jaké právní kroky? Všechno, co se stalo, bylo naprosto legální. Oni podvedli mě, ne naopak. A pokud někdo mohl podniknout právní kroky, byla jsem to já. Samozřejmě jsem to neudělala – stačilo mi vědomí, že se konečně ocitli ve stejné situaci, v jaké mě nechali celé dva roky.
