John přišel na svět s Treacher-Collinsovým syndromem, což je vzácná genetická porucha ovlivňující především vývoj kostí a tkání v obličeji. Syndrom se vyznačuje deformacemi, které mohou zahrnovat oči směřující dolů, deformované uši či nepřirozeně tvarované lícní kosti. V některých případech se vyskytují také vážné problémy se sluchem a zrakem, a přestože porucha nezasahuje inteligenci, výrazně ovlivňuje fyzický vzhled postiženého. "Lékaři matce řekli, že nebudu schopen chodit ani mluvit," vzpomíná John na okamžiky krátce po svém narození. Jeho matka se po konzultaci s lékaři rozhodla, že s ním nechce mít nic společného, a tak byl pouhých 36 hodin po porodu dán k adopci.
Osud však Johnovi přichystal novou šanci. Jean, svobodná žena ve svých čtyřiceti letech, ho přijala pod svá křídla, když mu byly pouhé dva týdny. Navzdory tomu, že se Jean starala o více dětí a často musela přijmout bolestné rozhodnutí, když některé z nich musely odejít do jiných dětských domovů, "cítila, že v případě Johna to nemůže dopustit." Ve věku pěti let se tak John stal jejím oficiálním synem a Jean ho milovala jako vlastního. "Jean je mou náhradní matkou už více než 35 let. Miluje mě a dala mi vše, co mohla," říká John s vděčností a láskou.
Treacher-Collinsův syndrom však ovlivňoval jeho každodenní život nejen fyzicky, ale také psychicky. Po mnoho let se vyhýbal pohledům do zrcadla, neboť nemohl přijmout svůj vzhled. "Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem se smířil s tím, jak vypadám," přiznává John, který se teprve ve svých dvaceti letech začal dívat na svůj odraz s menšími obavami. Od té doby prošel dlouhou cestou sebeakceptace a stal se mužem, který si uvědomuje svou hodnotu a vnitřní sílu. "Naučil jsem se žít pozitivně, protože život mě přiměl spoléhat se především sám na sebe," vysvětluje.
John se dnes věnuje sportu a stal se inspirací pro mnoho lidí. Jedním z jeho oblíbených míst je fitness centrum, kde cvičení považuje za zdroj síly a motivace. Lidé se ho často ptají, proč nepodstoupil plastické operace, které by mohly upravit jeho vzhled, ale jeho odpověď je jasná: "Jsem takový, jakého mě stvořil Bůh. Narodil jsem se takhle, a tak to má být." John věří, že jeho život má vyšší smysl a že jeho role je inspirovat ostatní.
V určitém okamžiku se pokusil najít své biologické rodiče, ale ti ho odmítli. "S pomocí adopční agentury jsem jim zaslal dopis, ale oni mě požádali, abych je už dále nekontaktoval," říká John. Přestože ho toto odmítnutí hluboce zasáhlo, necítí vůči nim žádnou zášť. "Nikdo neví, čím si museli projít, když jsem se narodil. Udělali to, co považovali za nejlepší. Jsem obklopen úžasnými lidmi a za to jsem vděčný."
Dnes John cestuje po světě, pomáhá dětem se stejnou genetickou poruchou a snaží se podporovat ty, kteří čelí podobným výzvám jako on. Jeho životní příběh je silnou inspirací pro mnoho lidí, kteří denně čelí překážkám a hledají cestu ke smíření se sebou samými.
