Policie se snažila, ale výsledky nepřicházely. Ujišťovali matku, že na případu pracují, ale každý další den bez stopy prohluboval její beznaděj. Neschopna jen nečinně čekat, rozhodla se jednat sama.
Jednoho večera, při procházce ve stavu úzkosti, si všimla ženy prohledávající kontejner na ulici. Co ji však upoutalo, byl známý předmět přehozený přes rameno té ženy – Amberin batoh. Srdce jí začalo prudce bít. Poznala ho podle ručně vyrobené nášivky s jednorožcem, kterou by rozpoznala kdekoli.
Přistoupila k ženě s třesoucím se hlasem: „Kde jste vzala ten batoh?“ Žena se zatvářila zmateně a vyděšeně, nechápajíc intenzitu matčina zájmu. „Prosím vás,“ pokračovala matka, „to je batoh mé dcery. Dám vám, co budete chtít – jen mi ho vraťte.“
Po chvíli váhání žena batoh podala. Ruce se jí třásly, když ho přebírala, a opakovaně děkovala. Když však batoh otevřela, žaludek se jí stáhl – byl prázdný. Žádné stopy, žádné odpovědi, pouze prázdná schránka něčeho, co bylo její dceři tak drahé.
Myšlenky jí vířily hlavou. Proč měl tu tašku právě tato žena? Co to znamenalo? Místo odpovědí přibyly další otázky. Přestože byl batoh prázdný, byl to první hmatatelný důkaz spojení s Amber po dlouhých dnech nejistoty. Nevzdávala se.
Pokračovala v pátrání s novou nadějí. Policie získala novou stopu, která je nakonec dovedla k Amber. Byla unesena, ale naštěstí naživu. Když se matka s dcerou znovu setkaly, měla pocit, že se jí srdce znovu zacelilo. Objímala ji pevně, cítíc, jak jejich srdce bijí v synchronii.
Tato zkušenost ukázala, že rodičovská láska nezná hranic. Strach ze ztráty Amber byl ochromující, ale zároveň odhalil hloubku mateřské síly. Společně čelily nejhoršímu a jejich pouto se ještě více upevnilo.
Ambeřino zmizení bylo nejtemnější kapitolou jejich života, ale nakonec je naučilo, že i v těch nejtemnějších chvílích mohou láska a naděje vést zpět ke světlu. Nyní je každý okamžik s Amber vnímán jako dar. Společně překonaly stíny a znovu našly cestu k sobě, což je to nejdůležitější.
Podobné případy zmizení dětí často přitahují značnou pozornost veřejnosti a médií. Například případ Aundrie Bowman, která zmizela ve věku 14 let v roce 1989, zůstal nevyřešen více než 30 let, dokud její biologická matka, Cathy Terkanian, nezačala pátrat po pravdě. Její vytrvalost vedla k odhalení, že Aundriin adoptivní otec, Dennis Bowman, byl zodpovědný za její smrt. Tento případ byl zdokumentován v dokumentu Netflixu „Into the Fire: The Lost Daughter“.
V jiném případě, v roce 2021, byla čtyřletá Cleo Smith unesena z kempu v západní Austrálii. Po intenzivním pátrání byla nalezena živá a zdravá o 18 dní později v domě únosce. Její bezpečný návrat byl považován za zázrak a získal širokou mediální pozornost.
