V dobytčím vagonu na cestě do Osvětimi, uprostřed nelidského chladu a beznaděje, se odehrál tichý zápas o přežití. Židovský pekař Anton, který přišel o svůj domov, řemeslo i důstojnost, se v nejtemnější chvíli nerozhodl bojovat jen za sebe, ale i za zcela neznámého starého muže vedle sebe. Jak je možné, že v prostoru naplněném smrtí rozhodlo o životě něco tak křehkého, jako je lidské teplo a soucit?
Antonův pád z voňavé pekárny do vagonu smrti
Anton byl židovský pekař, který ještě před válkou patřil k oblíbeným postavám svého německého města. Lidé k němu nechodili jen pro čerstvý chléb a sladké pečivo, ale také pro pár vlídných slov. Za pultem stával muž, jehož tvář byla spojena s úsměvem a dobrosrdečností. Jeho pekárna byla místem, kde se sousedé potkávali a kde se zdálo, že svět je ještě v pořádku.
