Jednoho večera, když jsem po Tessině odchodu sklízela nádobí, otec mě náhle chytil za zápěstí s takovou naléhavostí, že jsem se zachvěla. V jeho tváři byl výraz strachu, jaký jsem neviděla od dětství. "Drahá, ona není tím, za koho se vydává," zašeptal, přestože jsme byli v domě sami. "A bere věci."
Otec váhal, než promluvil: "Drobnosti. Moji starou flanelovou košili. Knihu, kterou mám od vysoké školy. Ten kapesní hodinky, které mi dala tvoje matka předtím, než zemřela." "Tati, možná jsi je někam založil. Víš, jak jsi poslední dobou zapomnětlivý." Přesto mě tu noc něco znepokojovalo. Otec nikdy nikoho neobviňoval lehkovážně. A proč měl strach?
Přišla jsem domů pozdě z práce, unavená, a vkradla se zadním vchodem, abych ho neprobudila. Ale když jsem vstoupila do chodby, zaslechla jsem Tessin hlas, tichý a zoufalý. "Ne, ještě není čas," mumlala. "Je slabý. Myslím, že potřebuji ještě týden nebo dva." Odstoupila jsem, než si mě všimla, a zavřela se ve svém pokoji, srdce mi bušilo.
Následujícího rána jsem ji bedlivě sledovala. Rozhodla jsem se, že ji ten večer propustím. Nebyla o tom žádná diskuze. Ale nikdy jsem k tomu nedostala příležitost – osud měl jiné plány.
Pak jsem to uslyšela: pláč. Ne jen tak ledajaký pláč; jeho pláč! V panice jsem se rozběhla za zvukem, srdce mi bušilo o žebra. Tessa, naproti němu, klečela, držela hromádku papírů a třásla se slzami. Chystala jsem se křičet nebo zavolat policii, když můj pohled padl na konferenční stolek...
Tam ležela otcova stará flanelová košile. Moje chybějící halenka. A v Tessiných rukou – málem se mi zastavilo srdce – test DNA! "Vzala jsem jen tu košili a tvou halenku, protože jsem potřebovala vzorky vlasů pro test DNA." Otec se na mě podíval, pak zpět na ni. Polkl. "Ona je moje dcera. Tvoje starší sestra, Monika."
"Ale ten podivný telefonát, který jsi včera měla – slyšela jsem tě. S kým jsi mluvila o čekání na výsledky testů?" zeptala jsem se. "Mluvila jsem se soukromým detektivem, kterého jsem si nedávno najala poté, co jsem našetřila dost peněz, abych si ho mohla dovolit po všech těch letech. Jeho úkolem bylo najít mého biologického otce," vysvětlila Tessa.
A poprvé jsem se Tessy nebála. Byla jsem jí ohromena. A tak se všechno změnilo. Už jsme nebyli cizinci. Byli jsme rodina.
