reklama
V posledních měsících života mé babičky jsem měla to štěstí být svědkem něčeho nádherného – bezpodmínečné lásky mezi mými prarodiči. Často jsme si dělali legraci z dědečka, že babička dělá vše a že by bez ní nemohl přežít. Avšak v uplynulém roce se role obrátily.
Uvědomila jsem si, že nejromantičtější milostný příběh není ten o Romeovi a Julii, ale o babičce a dědečkovi, kteří spolu zestárli. Dědeček stál po babiččině boku během nejtěžšího období jejího života. Naučil se připravovat jídlo, prát prádlo a vařit pro ni, zatímco podstupovala šest kol chemoterapie. Držel ji za ruku, účastnil se každé lékařské prohlídky a neopouštěl dům, pokud za něj někdo nezaskočil, protože nechtěl, aby byla ani na chvíli sama.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
