„Katastrofální situace“ ve fjordech, tvrdí norský ekolog
Na západě Norska, kde jsou ve venkovských oblastech rozeseté rozsáhlé rybí farmy, se novináři setkali s norským aktivistou a ekologem Kurtem Oddekalvem, zakladatelem Svazu ochránců přírody Norska. Ten dlouhodobě kritizuje průmyslový chov lososů a popisuje ho jako systém, který podle něj vytváří podmínky pro šíření nemocí a zvyšuje tlak na používání chemických látek.
„V Norsku je situace s rybami katastrofální. Ryb je příliš mnoho: na tak malé farmě chovají i 2 miliony kusů. Ryby jsou nemocné, teď už je možné mluvit o pandemii: nekróza pankreatu a infekční anémie lososů už zachvátila celé Norsko, ale skrývají to před veřejností.“
Podle Oddekalva aktivisté sledují velké rybí farmy zhruba deset let a shromažďují důkazy o tom, jak se v chovech bojuje s parazity. Zmiňuje také záznamy, které mají ukazovat aplikaci silných pesticidů do vody; tyto látky popisuje jako neurotoxické.
Pesticidy, ochranné obleky a boj s „rybími všemi“
Jedním z největších problémů chovů jsou podle kritiky takzvané rybí vši (paraziti napadající ryby), které mohou ryby oslabit nebo i zahubit. Kritici upozorňují, že paraziti si mohou postupně vytvářet odolnost, a chovatelé pak sahají po stále silnějších prostředcích.
„Oni sami musí nosit masky a ochranné obleky, aby se chránili před chemikáliemi na ošetření nádrží proti parazitům. Na rybích farmách to není neobvyklé. V losech je možné najít celou řadu chemikálií, které ohrožují i člověka.“
Oddekalv přitom používá mimořádně ostrá slova. „Norský losos je jedna z nejjedovatějších potravin na světě.“ Jde o tvrzení, které je v debatě často citované a zároveň vyvolává otázky, jaké konkrétní látky se v rybách mohou hromadit, v jakých koncentracích a jak se liší podle původu a způsobu chovu.
Mutace a zdravotní stav ryb: vážná obvinění
Kritika se netýká jen chemie, ale i zdravotního stavu ryb v intenzivních chovech. Oddekalv tvrdí, že chemický tlak a podmínky na farmách se mohou negativně promítat do vývoje ryb a popisuje i extrémní příklady.
„To se negativně projevuje na rybách. Až 50 % tresek se na farmách rodí s mutacemi, například nemohou zavřít ústa. Je to genová mutace a aby zmizela, musí v moři přežít osm generací. Když člověk uvidí takovou rybu, jíst ji nechce, ale když se odřízne hlava, nikdo si toho nevšimne.“
V souvislosti s lososem pak upozorňuje i na změny struktury masa a na rozdíly mezi divokými a chovanými rybami. Podle něj je klíčová zejména tučnost, protože v tukové tkáni se mohou hromadit toxiny.
„To by nemělo být, maso by mělo být pružné. Jak víte, divoký losos má 5–7 % tuku a uměle chovaný 15–34 % tuku. V tukové tkáni se hromadí všechny toxiny. V důsledku toho se tato ryba stává jednou z nejjedovatějších na světě.“
Toxikolog: „Kontaminace je velmi vysoká“
Oddekalvova slova má podle uvedených informací podporovat i francouzský toxikolog Jerome Ryuzzen, který hovoří o vysoké míře kontaminace u uměle chovaného lososa.
„Ve skutečnosti je stupeň kontaminace uměle chovaného lososa velmi vysoký. Až pětkrát je toxičtější a škodlivější než jakékoli jiné produkty. Těmto toxinům je potřeba se vyhnout, jinak riskujeme zdraví.“
Výroba lososa je zároveň obrovský byznys: norský rybolovný průmysl má podle dostupných údajů přinášet zhruba 4 miliardy dolarů ročně a v zemi patří k nejvýznamnějším odvětvím hned po ropě. Právě ekonomická váha sektoru podle kritiků zvyšuje tlak na to, aby se negativní informace nešířily.
Losos a GMO: další vrstva sporu
Debata o lososech se navíc netýká jen podmínek chovu, ale i biotechnologií. Ve hře je i možnost, že se losos stane jedním z prvních geneticky modifikovaných živočichů schválených k lidské spotřebě. Zaznívá, že úřad pro kontrolu potravin a léčiv rozhodl, že geneticky modifikovaný losos, který roste přibližně dvakrát rychleji než nemodifikovaný, je pro konzumaci i životní prostředí neškodný.
Současně ale zaznívá varování, že se taková ryba může dostat mimo kontrolované podmínky.
„Existuje možnost, že tato ryba se dříve nebo později dostane do oceánů,“ řekl Discovery News Brian Ellis, rostlinný biotechnolog z Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru. „Myslím, že pokud budeme pokračovat tímto směrem, měli bychom být připraveni na dosud neznámé následky.“
Co si z toho odnést: otázky, které zůstávají
Spory kolem norského lososa ukazují střet mezi masovou produkcí potravin, tlakem na cenu a objem a požadavky na transparentnost, zdraví zvířat a dopady na životní prostředí. Kritici upozorňují na nemocnost ryb, chemické zásahy proti parazitům a možné hromadění škodlivin v tučnějším mase. Zastánci intenzivních chovů naopak obvykle argumentují kontrolami, standardy a tím, že akvakultura snižuje tlak na volně žijící populace.
Pro spotřebitele tak zůstává klíčové sledovat původ ryby, informace o způsobu chovu a také to, jak se budou vyvíjet pravidla pro používání chemických látek i případné zavádění GMO do potravinového řetězce.
