reklama
Neustálé hádky, napětí a pocit přebytečnosti ji donutily opustit město a svou rodinu. Ve starém venkovském domě ale našla nejen klid, ale i nečekanou lásku. Je vůbec někdy pozdě začít znovu?
„Mami, proč jsi to udělala? Vždyť my tu máme pohodlí, teplo, všechno. A ty? Sama, uprostřed ničeho, v tom starém domě?“ zazněla otázka s výčitkou v hlase její dcery Adélky. Téměř plakala.
Jana Dvořáková se jen klidně usmála a pohladila dceru po vlasech.
„Neboj se, holčičko. Už jsem si tu zvykla. Duše mi už dlouho říkala, že potřebuju klid.“
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.