Zlom v její kariéře nastal v roce 1963, kdy jí režisér Bernard Borderie nabídl roli Angeliky poté, co ji odmítly hvězdy jako Brigitte Bardot, Catherine Deneuve či Jane Fonda. Tato role ji katapultovala mezi filmové legendy, ale zároveň ji zaškatulkovala, což ztížilo její další herecké příležitosti.
V roce 2016 byla Mercier diagnostikována rakovina kůže. K nemoci přistoupila s klidem a odhodláním, zahájila léčbu s pozitivním přístupem, což inspirovalo mnohé s podobnou diagnózou. "Vždy se to zdá nemyslitelné, dokud se to nestane vám," komentovala svou situaci.
Po úspěšné léčbě se stáhla z veřejného života a usadila se na jihu Francie. Navzdory své slávě čelila finančním potížím a žila z omezeného důchodu. V osobním životě se nikdy nevdala ani neměla děti, což vedlo k pocitu osamělosti. Přiznala, že kdysi věřila, že má dostatek času na založení rodiny, ale nyní lituje, že tak neučinila.
Kromě zdravotních problémů a finančních potíží se Mercier potýkala i s dalšími osobními tragédiemi. Ztratila svou sestru a utrpěla zlomeniny obou nohou po nešťastných pádech ve svém domě. Tyto události ji ještě více izolovaly od okolního světa.
Navzdory těmto výzvám zůstává Michèle Mercier ikonou francouzské kinematografie. Její příběh je připomínkou pomíjivosti slávy a důležitosti osobních vztahů a zdraví.
