Fotografka Ceridwen Hughes se prostřednictvím svého projektu „Same but Different“ snaží přiblížit světu příběhy lidí, jejichž hlas je často přehlížen. Cílem její práce je především ukázat, že postižení člověka nedefinuje, ale spíše mu dává příležitost prokázat odhodlání, talent a vytrvalost. Její fotografie nejsou pouhými portréty, ale výpověďmi o lidské síle a schopnosti překonat nejen fyzické, ale i společenské bariéry.
Jednou z hlavních myšlenek tohoto projektu je upozornit na skutečné možnosti lidí s poruchami učení a jinými formami postižení. Místo toho, aby se svět zaměřoval na jejich limity, Hughes dává prostor příběhům, které mají moc měnit zažité předsudky. Fotografický projekt představuje dospělé osoby s různými formami postižení, kteří prostřednictvím obrazů a doprovodných textů vyprávějí o svých životních výzvách i úspěších. Tito lidé prošli vzdělávacími kurzy na Coleg Cambria v severním Walesu, v obci Northop, kde získali nejen dovednosti, ale i sebedůvěru.
Hughes je tento projekt obzvlášť blízký, jelikož její syn trpí od narození specifickou poruchou. „Postižení by nemělo být vnímáno jako překážka, ale jako odlišnost, která nás dělá jedinečnými,“ říká Hughes. Přestože společnost často hodnotí lidi podle jejich fyzických schopností, Hughes se snaží upozornit na to, co tito lidé dokážou, nikoli na to, co nemohou.
Projekt sdružuje pestrou škálu osobních příběhů. Například devatenáctiletá Neisha, která trpí mozkovou obrnou, se rozhodla ukázat světu, že její postižení ji v ničem neomezuje. „Nedovolím postižení, aby mi bránilo dělat věci, které chci dělat,“ říká sebevědomě. Neisha aktivně sportuje a baví se plaváním a basketbalem, což jsou aktivity, které by mnozí od člověka s jejím postižením nečekali.
Další inspirativní postavou je šestatřicetiletá Kate, která má Downův syndrom a sní o práci v administrativě. „Líbí se mi, že při psaní na klávesnici můžete poslouchat hudbu, pomáhá mi to vyčistit si hlavu,“ vysvětluje Kate, která našla svou vášeň v administrativních pracích.
Jedním z dalších účastníků projektu je Daniel, který miluje vlaky a sní o tom, že jednoho dne bude pracovat v železničním průmyslu. „Miluji vlaky,“ říká nadšeně. I když má mírné poruchy učení, věří, že to není překážka k tomu, aby dosáhl svého snu.
Mezi dalšími účastníky projektu je i dvacetiletý Scott Morris, který trpí mírnými poruchami učení a touží stát se farmářem. „Možná se učím pomaleji než ostatní, ale to neznamená, že nedokážu to, co ostatní,“ říká odhodlaně. Právě Scottův příběh odráží podstatu projektu – snaha ukázat, že s dostatečnou podporou mohou i lidé s různými druhy postižení dosáhnout svých cílů.
Projekt „Same but Different“ neukazuje pouze jednotlivce, ale také silné poselství pro celou společnost. Tito lidé nám ukazují, že hranice existují především v našich myslích. „Postižení lidé by měli dostat šanci vyzkoušet si různé věci,“ říká Peter, mladý muž, který soutěží na Speciální olympiádě v jízdě na koni. Jeho odhodlání a touha uspět jsou inspirací pro všechny, kteří se kdy setkali s překážkami na své cestě.
Paige, devatenáctiletá dívka s poruchou autistického spektra, ADHD a vazovagální synkopou, považuje své postižení za něco, co ji činí výjimečnou. „Postižení vás odlišuje od ostatních a dává vám jedinečný pohled na svět,“ říká s hrdostí.
Tento projekt nejenže zdůrazňuje jedinečné příběhy lidí s postižením, ale také vybízí společnost, aby se přestala zaměřovat na jejich slabiny a více se soustředila na jejich sílu. „Jsme stále lidé jako kdokoliv jiný,“ připomíná účastník Peter. Hughes tak prostřednictvím svých fotografií nejen mění pohled na postižení, ale také inspiruje ostatní, aby nezapomněli na své vlastní sny a cíle.
