Pietní akt začal slavnostním nástupem a českou hymnou. Na místě nechyběli ani váleční veteráni, zástupci armády, Sokolů či veřejnost. Přestože šlo o vzpomínkovou událost, poklidnou atmosféru narušily protesty s palestinskými transparenty a výkřiky nespokojených občanů. Jeden z přítomných diváků dokonce zkolaboval ještě před zahájením ceremoniálu.
Prezident připomněl paralely mezi Hitlerem a Putinem
Petr Pavel ve svém projevu zdůraznil, že druhá světová válka byla dosud nejničivějším konfliktem v dějinách lidstva. „Zasloužili se o to, aby zrůdný režim nacistického Německa a fašistické Itálie byl v Evropě poražen,“ řekl prezident s tím, že hrdinství padlých nesmí být zapomenuto.
Výraznou část projevu věnoval i aktuální situaci ve světě, konkrétně válce na Ukrajině. Uvedl, že podpora napadené země je morálním závazkem. „Vidíme, že nedaleko od nás znovu probíhá agresivní válka proti suverénní zemi ve jménu idejí, které jsou srozumitelné jenom agresorovi,“ varoval Pavel v narážce na Ruskou federaci a její invazi na Ukrajinu.
Zároveň připomněl, že po druhé světové válce se země osvobozené západními spojenci vydaly demokratickou cestou, zatímco státy, které osvobodila sovětská armáda, skončily pod vlivem dalšího autoritářského režimu. Tento vývoj označil za zásadní rozdíl v poválečném osudu Evropy.
Padl i mýtus o české nečinnosti
Prezident Pavel se ve svém projevu ostře vymezil i vůči stále živému tvrzení, že Československo se proti nacistickému Německu vůbec nebránilo. „Když se podíváme na počet obětí v poměru k počtu obyvatel, myslím si, že se nemáme za co stydět,“ prohlásil a připomněl, že čeští i slovenští vojáci se aktivně zapojili do bojů v zahraničních armádách a odpor vůči okupaci byl skutečný, i když ne vždy oficiální.
Nespokojení protestující kazili pietní atmosféru
Navzdory důstojné příležitosti událost narušili demonstranti s palestinskými vlajkami a nápisy, kteří obviňovali politiky z podpory genocidy v Gaze. Během projevu prezidenta bylo slyšet nespokojené výkřiky. Výrazná kritika směřovala zejména k postojům českých činitelů k zahraniční politice, a to i přes snahu zachovat pietní ráz ceremonie.
Vzpomínka na největší válečný konflikt minulého století se tak stala nejen připomenutím historie, ale i zrcadlem aktuálních společenských nálad.
