Letuška se omluvila a vysvětlila, že místa byla přidělena správně a že nemohou změnit uspořádání sedadel. Debbie nabídla, že pokud by to bylo možné, ráda by si vyměnila místa s jinými cestujícími, aby vyhověla Newmanovým požadavkům. Letuška však trvala na tom, že Debbie a její děti mají právo sedět na svých místech, za která zaplatili, a požádala Newmana o trpělivost.
Během vzletu byly děti nadšené a hlasitě komentovaly své první zkušenosti s letem v business třídě. To Newmana dále rozčílilo a požádal Debbie, aby své děti uklidnila, protože potřeboval klid na přípravu svého pracovního jednání. Debbie se omluvila a snažila se děti utišit.
Po nějaké době se Debbie pokusila navázat rozhovor s Newmanem, všimla si totiž jeho manuálu s návrhy textilií. Zeptala se ho, zda pracuje v oděvním průmyslu. Newman s jistou dávkou povýšenosti odpověděl, že vlastní obchod s oblečením na Manhattanu a právě uzavřel významnou smlouvu s předními designéry. Debbie zmínila, že také vlastní malý rodinný podnik v Texasu, který založili její tchánové v New Yorku. Pochválila Newmanovy návrhy a vyjádřila obdiv k jeho práci.
Newman však reagoval posměšně a naznačil, že jeho společnost spolupracuje s nejlepšími designéry na světě, což je něco, co by malý rodinný podnik nemohl pochopit. Debbie se nenechala vyvést z míry a zachovala klid.
Situace se vyhrotila natolik, že pilot letadla se rozhodl zasáhnout. Přistoupil k Newmanovi a důrazně mu připomněl, že všichni cestující mají stejná práva na pohodlnou cestu, bez ohledu na svůj sociální status či finanční situaci. Pilot zdůraznil, že nevhodné chování vůči ostatním pasažérům nebude tolerováno.
Tento incident poukazuje na důležitost vzájemného respektu a slušného chování mezi cestujícími, bez ohledu na jejich společenské postavení či finanční možnosti.
