Ranní rozcvička, nástupy, oddílové pokřiky, vůně ešusu a program, který se táhl od snídaně až do večerky. Pionýrské tábory byly pro jedny povinností, pro druhé vrcholem léta – a pro mnohé dodnes zůstávají směsicí nostalgie, dobrodružství i drobných „dramat“, na která se nezapomíná. Jaké to tehdy bylo, když se „písek sypal a voda lila“ a celý tábor žil jedním rytmem?
Rytmus tábora: rozcvička, hygiena a snídaně
Táborové ráno mělo jasný řád. Den zpravidla začínal rozcvičkou, po ní následovala hygiena a společná snídaně. Pro děti to znamenalo rychle se probrat do táborové reality, pro vedoucí zase rozjet logistiku, aby se desítky účastníků včas vystřídaly, najedly a byly připravené na program.






