Podle svých slov vnímá uplynulá desetiletí jako výjimečné období, kdy měla možnost působit ve svobodné zemi a podílet se na ochraně demokratických hodnot. Právě vědomí, že se Česká republika nevrací k autoritářským poměrům, označila za jeden z hlavních důvodů, proč v politice vydržela tak dlouho.
„Je čas přenechat prostor jiným“
Němcová otevřeně přiznala, že cítí, že nastal správný okamžik odejít. Nejde prý o únavu nebo rezignaci, ale o vnitřní přesvědčení, že další generace mají dostat šanci převzít odpovědnost.
Její oznámení na kongresu doprovodil dlouhý potlesk, který byl vnímán jako výraz uznání za roky práce ve Sněmovně i Senátu. Kolegové napříč politickým spektrem připomínali její důslednost, otevřenost a nekompromisní postoje v otázkách demokracie a svobody.
Respekt uvnitř strany, bouře venku
Zatímco v sále panovala slavnostní atmosféra, na sociálních sítích se rozpoutala skutečná bouře. Pod příspěvky o jejím odchodu se objevily stovky komentářů, které jasně ukázaly, jak rozdělující osobností Miroslava Němcová pro část veřejnosti byla.
Její podporovatelé mluvili o silné političce, která se nebála jasně pojmenovávat problémy a která bude na politické scéně chybět. Podle nich za sebou zanechává prázdné místo, které nepůjde snadno zaplnit.
Kritici si servítky nebrali
Na druhé straně spektra zaznívaly i velmi ostré reakce. Kritici jí vyčítali především styl vystupování v posledních letech – podle nich příliš konfrontační, tvrdý a často za hranou únosnosti. Právě to byl důvod, proč někteří lidé její konec v politice označovali za opožděný, ale nevyhnutelný.
Ani mezi negativními komentáři však nechyběly vzkazy, které jí přály klidnější život, více soukromí a odstup od prostředí, které je podle mnohých psychicky extrémně náročné.
Rozdělené reakce, výrazná stopa
Odchod Miroslavy Němcové tak nevyvolal jednotnou odezvu, ale spíše ostrý střet názorů, který přesně odráží její dlouholetou roli v politice. Pro jedny symbol hodnot a pevného postoje, pro druhé tvář, která už podle nich do současné doby nepatřila.
Jedno je ale jisté: po více než třech dekádách ve veřejném prostoru za sebou zanechává stopu, která z české politiky jen tak nezmizí.
