Společenské normy a zvyklosti také hrály významnou roli. Lidé se scházeli na různých společenských akcích, jako byly taneční zábavy, koncerty nebo rodinné oslavy, kde se navazovala nová přátelství a posilovala ta stávající. Absence digitálních technologií znamenala, že lidé trávili více času společně, což přispívalo k pevnějším mezilidským vztahům.
Dnes, navzdory pokroku v komunikačních technologiích, mnozí pociťují nedostatek skutečného lidského kontaktu. Virtuální přátelství často postrádají hloubku a autenticitu, kterou nabízela přátelství v minulosti. Možná právě proto se s takovou nostalgií díváme na 70. léta jako na období, kdy přátelství byla opravdová, hluboká a formovala společnost způsobem, který dnes často postrádáme.
V 70. letech 20. století procházela společnost významnými změnami. Hippie hnutí z 60. let doznívalo, ale jeho důraz na lásku, mír a komunitu měl stále vliv na společenské normy. Lidé hledali autentické zážitky a hluboké mezilidské vztahy, což se odráželo i v tehdejší kultuře a umění.
Psychologové zdůrazňují, že osobní interakce jsou klíčové pro duševní pohodu. Přímý kontakt podporuje produkci oxytocinu, hormonu spojeného s pocitem štěstí a vazby. V 70. letech, kdy byly osobní interakce běžné, mohly být mezilidské vztahy pevnější a uspokojivější.
Podle studií mají lidé s bohatými sociálními vazbami tendenci žít déle a mají nižší riziko duševních onemocnění. Přestože dnešní technologie umožňují snadnou komunikaci, kvalita těchto interakcí nemusí vždy nahradit osobní setkání.
Přátelství v 70. letech byla formována kulturou a technologiemi té doby, což vedlo k hlubokým a trvalým vztahům. I když dnešní doba přináší nové výzvy, můžeme se inspirovat minulostí a usilovat o autentičtější mezilidské vztahy.
